S koronavirem je to v Marseille jako se vším. Hodně se o něm mluví, ale moc se neřeší. Lidí ve městě ubylo o turisty, a tak největší dopad zatím pocejtili lidi pracující v turismu, kterým se rušej plánovaný akce dopředu, stejně jako airbnb atd. Případnou paniku řešej Marseillani po svým – kamarádce Italce třeba v … More Marsejským mýdlem proti koronaviru

Život v Marseille je zábavnej do tý doby, dokud připlouváte a odplouváte jen vy, o něco míň, když vám začnou odplouvat kamarádi, který se nechali strhnout neorurální vlnou. Pokud někdo ve vašem okolí začne podezřele často opakovat slovo permakultura, můžete si bejt jistý, že už je myšlenkama i jednou nohou v záhonku někde na venkově. … More U neorurálů v Trièves

Plán číslo 1 598 – uspořádat jednou v Marseille česko-mezinárodní festival (pokud máte nápady, nebo spoustu peněz, dejte vědět:)). A tak jsem díky programu Go and See vyrazila na obhlídku do německejch Brém, kde něco podobnýho nejen plánuje, ale opravdu pořádá Libuše Černá se svým wunderbar týmem. Festival Globale, kterej tahle milovnice chřestu a zelí … More Brémy Globále

Ze spontánních nápadů vznikají nejzábavnější věci, a tak jsme loni na Vánoce se sestřenicí Terkou alias Moja Free vymyslely, že bysme mohly spojit výtvarný a psací síly a vytvořit knížku pro naši neteř. Tou dobou si libovala v banánech, a tak jsme tematicky neměly na výběr. Ovocný záměr podpořily četné návštěvy tržiště v marockém Tangeru, … More Pan Banán a Nána Banána

Asi už jsem někdy psala o jedný ze svých prvních čtenářek, která se mi kdysi ozvala po telefonu češtinou s francouzsko-brněnským přízvukem s tím, že ve Francii žije od 60. let a že by ji zajímala knížka o Marseille. Z ,,paní z telefonu” se stala moje oblíbená kamarádka, věkem v občance starší, věkem v hlavě … More Bretaň s Théodorem

Omlouvám se všem příznivcům Avignonu, ale s tímhle městem jsou jenom problémy. Po počátečním úspěchu, kdy v ulicích vyvěsili moje amatérský ptačí plakáty vyrobený během stáže v Marseille, už to šlo jenom z kopce. Nejen, že jsem nikdy nepochopila slávu místního mostu u rušný silnice, na kterej si musíte zaplatit drahej vstup, abyste se podívali … More Trapas v Avignonu

Když se člověk vydává na Sardinii v době letního slunovratu, je jasný, že se budou dít věci. A tak neni divu, že půlku výpravy nejdřív pokousala v Istanbulu divoká kočka. Nedalo se nic dělat, musely jsme s Claudií plout samy. Plánovací večer navíc narušilo seznámení s jemenskejma street artistama, takže když jsme v Toulonu nasedaly … More Sardinian Solstice

Čekala jsem smutek. A místo něj přišlo prázdno. Jako by mi někdo vytrhnul z těla životně důležitej orgán. Smotek, v němž se ukrývá prapůvod dosavadního bytí. Jako by odstřihnul kořeny, který teď letěj někam daleko. Jako by udělal definitivní tečku za dětstvím. Za Libercem. Přemejšlím, jak dlouhej musel bejt 85letej život. Štve mě, že si … More Swing low, sweet chariot

Stěhuju se do Arles. Teda zatím ještě ne. Ale řikám si to pokaždý, když tam jedu. Moře se tam nerozbíjí o skály jako v Marseille, a tak divokej náboj střídá placatej klid rozlejvající se kolem Rhôny. Arles je malej Řím i Uherský Hradiště jižní Francie. Moji oblíbenou Letní filmovou školu mi tu každoročně nahrazuje fotografickej … More Letní Arles

Překlopí se, nebo nepřeklopí? Otázka, kterou jsem si často pokládala nejen u páter nostera, ale i u ostrova Frioul. Co se děje s lidma, co nestihnou poslední loď zpátky do města? Vyklopěj je do vody, sežerou je racci, nebo snad místní? Moje poslední návštěva tolik toužila spát venku jako já, až se přání splnilo a … More Frioulský hotel Hrábě