Brémy Globále

Plán číslo 1 598 – uspořádat jednou v Marseille česko-mezinárodní festival (pokud máte nápady, nebo spoustu peněz, dejte vědět:)). A tak jsem díky programu Go and See vyrazila na obhlídku do německejch Brém, kde něco podobnýho nejen plánuje, ale opravdu pořádá Libuše Černá se svým wunderbar týmem.

20191019_135846

20191019_135452

Festival Globale, kterej tahle milovnice chřestu a zelí založila, tak každoročně hostí hvězdy německý, český i další literatury, letos třeba nositele německé literární ceny Sašu Stanišiče, slovinského básníka Aleše Štegera a další. Nevýhoda německejch autorů je, že mluvěj německy, a tak vám úplně nemůžu říct, o čem byla většina čtení, kterých jsem se zúčastnila, jelikož jsem v Duolingu došla pouze k lekci, kde se opakuje pořád dokola Brot und Wasser. Když jsem se chtěla aspoň dozvědět, jak říct v tramvaji něco jednoduchýho jako ,,sorry” a Viki odvětila entschuldigung, snahy o německou konverzaci jsem vzdala. O to víc jsem se tak mohla soustředit na prohlídku města a přemýšlení o tom, proč vlastně zvířátka z Brém nikdy do Brém nedošla.

20191022_121649

20191022_123627

20191019_133625

Prohlídka bohudík, nebo bohužel, skončila objevem ulice s nezapamatovatelným názvem podobajícím se entchuldigung a znamenajícím něco jako Jihovýchodní cesta vedoucí k severozápadní bráně. Ulice s atmosférou ,,něco mezi Libercem a New Yorkem” nabízí všechno, co potřebujete k životu – od pestrobarevnejch vln po kavárny pro deštivý dny, takže jsem se z ní v podstatě nehnula. Setrvalý pobyt v jejích různých částech mě přesvědčil o tom, že i v německých městech může být hezky.

20191021_165013

20191021_154019

20191022_150104

20191021_170406

Zdálo by se, že ulici už neopustím, když jsem byla jmenovaná do delegace, která měla na nádraží vítat další kometu tohodle festivalu – Jaroslava Rudiše. Na pouti před nádražím jsme mu na uvítanou koupily perníkové srdce s nápisem Prinz, což podle mě nedostatečně ocenil. Omluvou mu budiž nervozita před slavnostním zahájením festivalu na slavnostním místě – v radnici ze 17. století, která by mohla se zavěšenejma lodičkama soutěžit s marsejskou Notre-Dame de la Garde. Tyhle prostory vyloženě vybízely k tomu, aby se v nich něco podepsalo, a tak jsme podepsaly brémsko-marsejský pakt, jehož poslání momentálně upřesňuje tanžírský dodatek.

20191021_183156

20191021_193010

20191021_211558

Rudiš četl v němčině něco o knedlíkách z Liberce (z nový knížky Winterbergova poslední cesta) a všichni se smáli, tak jsem se smála taky. A potom zas dojímala, když nás vzal do svojí oblíbený, krásný starý hospody k Wolfgangovi, který je jeho literární inspirací.

Silné emoce další dny spolehlivě utlumila návštěva příšernýho Hitlerova bunkru na ponorky, kterej je tak velkej, že ho nikdo nedokáže zbourat, a jehož zdi pro festival citlivě rozezněla česká kapela Tomáš Palucha, i návštěva muzea migrace v neutěšeným Bremerhavenu, kterou nesmírně doporučuju, pokud si chcete věrohodně zkusit, jaký to bylo se třeba v 19. století nalodit a vyrazit do Ameriky.

20191022_175711

20191023_162017

Největším zážitkem tohodle výletu ale rozhodně bylo setkání s činorodou, vzdělanou a vtipnou Libuší Černou, která odvádí důležitou práci pro českou kulturu v zahraničí, i sledování symbiózy se stejně skvělou Viki, která ústí v nepřetržitý proud srandovních komentářů a skečů.

Bylo to globále, moc danke!

Genau.

PS: Rozhovor s Libuší si můžete poslechnout tady (39. minuta): https://vltava.rozhlas.cz/poslechnete-si-zaznam-mozaiky-8094729?fbclid=IwAR1j61xSriUWacXzIHIFQ2P6PG4C_Od6KOFHOWuAS64Oc3PgPhSICbKlztY

20191021_101702


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s