bujabéza

Ještě než se proměnim v jeden velkej sýr, bych ráda napsala něco o životě na venkově. Jak už jsem psala při jedný ze svých dřívějších návštěv, oblast Trièves je jedním z před i post-koronovejch francouzskejch place to be. Pařížani berou útokem Marseille, Marseillani Ardèche a Cévennes a všichni měšťáci Trièves. Tahle obliba už nese svoje plody, nejen že … More Exode urbain III. – venkov

Bylo by romantický odjet na hory jen tak, ale bohužel je tu odvěkej problém jménem práce. Naštěstí by mi tentokrát mohl závidět nejen Přemek Podlaha. Posměšky kamarádů o batikovaných šatech, spaní na stromě, polyamorii a divných rituálech za úplňku mě neodradily, a tak ještě než přejdu z papíru a tužky na tesání dlátem do kamene, … More Exode urbain II. – zahrada

Poslední, horký a nehybný minuty na kanapi. U nohou dvě ratolesti – malej a velkej batoh. Arabskej pop z vedlejšího okna se tluče s latino novýho souseda od naproti. Pracovně mu říkáme foodblogger. Celej den se se svejma pečlivě zapletenejma copánkama spokojeně pohupuje po bytě svlečenej do půli svýho jižanskýho těla, a co chvíli se … More Exode urbain I. – odjezd

Na některý věci se vyplatí počkat. Zvlášť, když se chystáte na poutní místo pranositelky svýho jména. Po tom, co jsem zjistila, že se Máří Magdaléna po svým vylodění v Saintes-Maries-de-la Mer zastavila v Marseille, jsem usoudila, že tahle holka měla fakt vkus. Bylo proto na čase prozkoumat její jeskyni hluboko v kopcích Sainte-Baume, kam se … More V lesejku u Máří Magdalény

Myslim, že nejlepší věci v životě se většinou dějou zhruba takhle. Třeba tak, že jdete dělat rozhovor o hip hopu a nakonec děláte solidární guláš. Ale od začátku. Druhou karanténu jsme využili k tomu, abysme konečně založili plánovanej česko-slovensko-francouzskej spolek Goulash a připravili se na plánovanej festival (podle současný situace proběhne nejspíš v příštím životě, … More Jak Goulash dělal zavěšenej guláš

Jak už víte, nemáte věřit lidem v karanténě, takže to, co jsem psala minule, platí už zas jen částečně. Poslední dny mě přepadá zvláštní nostalgie, že tahle etapa končí. A protože se říká, že věci mají končit hezkejma vzpomínkama, tak jí ještě jeden příspěvek věnuju. Ne že bych si slibovala, že nás od zítra čeká … More Konec jedný karantény

Pokud jsem někdy napsala něco pozitivního o karanténě, že jsem karanténní typ a podobný věci, nic z toho už neplatí. Je asi 576. den od doby, kdy zrušili čas. Kdy se lineární čas se záchytnými body v budoucnosti změnil v neuchopitelnou hmotu, která se převaluje kolem. Řídkou, slizkou hmotu, která nesnesitelně pomalu protejká mezi prsty. … More Nevěřte lidem v karanténě

Řekla bych, že mám určitý předpoklady být karanténní typ. Zvlášť dopoledne si celkem užívám. Vzhledem k tomu, že moje italská spolubydlící má o dost jižanštější rytmus než já, je to jediná část dne, kdy mám byt pro sebe a hlavně jeho nejlukrativnější místo – gauč, který jinak obsazujeme a uvolňujeme podle intuitivního nepsaného rozvrhu. I … More Snídaně pro všechny

Na svoje první volby v Marseille jsem se dlouho těšila, nejenom proto, že člověk dostane průkaz, a každej průkaz dodává na důležitosti, že jo. Nejenom proto, že když ve Francii hodíte lístek do urny, šéfka komise zařve na celou místnost: Odvolila! Ale především proto, že pokud něco může Marseille prospět, pak je to změna politickýho … More Tak trochu jiný volby

S koronavirem je to v Marseille jako se vším. Hodně se o něm mluví, ale moc se neřeší. Lidí ve městě ubylo o turisty, a tak největší dopad zatím pocejtili lidi pracující v turismu, kterým se rušej plánovaný akce dopředu, stejně jako airbnb atd. Případnou paniku řešej Marseillani po svým – kamarádce Italce třeba v … More Marsejským mýdlem proti koronaviru