bujabéza

Stěhuju se do Arles. Teda zatím ještě ne. Ale řikám si to pokaždý, když tam jedu. Moře se tam nerozbíjí o skály jako v Marseille, a tak divokej náboj střídá placatej klid rozlejvající se kolem Rhôny. Arles je malej Řím i Uherský Hradiště jižní Francie.

Moji oblíbenou Letní filmovou školu mi tu každoročně nahrazuje fotografickej festival Rencontres de la photo, i když tu místo zchudlejch filmožroutů potkáváte spíš zpovykaný žabožrouty.

Letos se to pěkně sešlo, že jsem se konečně dostala na dlouho plánovanej workshop asociace Phonurgia, která pořádá kreativní rádiový stáže. Když projdete základníma kurzama, můžete se dostat k takovejm šílenostem jako třeba nahrávat podvodní svět v Camargues. Vedl nás mistr zvuku Arnaud Forest z Arte radia, který vám, pokud umíte trochu francouzsky, víc než doporučuju k poslechu, protože, myslím, ukazuje, jak moc se ještě v Čechách držíme tradičních forem a ohledně rozhlasový tvorby je co dohánět.

A taky se to hezky sešlo, že letos na tenhle prestižní fotofestival vybrali českou fotografku Libuši Jarcovjákovou, jejíž výstavu vám moc doporučuju, kdybyste plánovali cestu do jižní Francie. Intimní, autentická, drsná a skvělá.

Z dalších hajlajtů festivalu jsem stihla Philippa Chancela, kterej patnáct let jezdil po světě a fotografoval ekologický i společenský problémy, aby nám ukázal, že tahle planeta spěje spíš do háje než do ráje.

Letos jsem taky objevila skvělou bejvalou rybářskou čtvrť La Roquette, kde lidi posedávaj venku, jeděj všechny ty výborný jižanský plody a nějak tak normálně se bavěj.

Podle mojí kamarádky a novoArlesiánky Marion se ale taky dost rádi bavěj o druhejch, a tak maloměstská mentalita asi není vždycky snadná… A navíc je u toho celkem vydatně požíraj komáři.

Do Arles se proto zatím nestěhuju, ale brzo tam zase zavítám. A vám to taky doporučuju!