Střední věk se blíží, čas dělat něco užitečného! Myšlenka, která ve mě delší dobu zrála jak to víno. Vhodné podmínky pro zrání odrůdy, která ke svému růstu potřebuje středomořské klima, podpořily hodiny strávené na gauči přístavního psychoanalytika. Ze svého křesílka na většinu mých nápadů důležitě, tak jak to umí jen zkušení psychologové, přitaká: Mmm. Z … More Psycho

Ještě než se proměnim v jeden velkej sýr, bych ráda napsala něco o životě na venkově. Jak už jsem psala při jedný ze svých dřívějších návštěv, oblast Trièves je jedním z před i post-koronovejch francouzskejch place to be. Pařížani berou útokem Marseille, Marseillani Ardèche a Cévennes a všichni měšťáci Trièves. Tahle obliba už nese svoje plody, nejen že … More Exode urbain III. – venkov

Bylo by romantický odjet na hory jen tak, ale bohužel je tu odvěkej problém jménem práce. Naštěstí by mi tentokrát mohl závidět nejen Přemek Podlaha. Posměšky kamarádů o batikovaných šatech, spaní na stromě, polyamorii a divných rituálech za úplňku mě neodradily, a tak ještě než přejdu z papíru a tužky na tesání dlátem do kamene, … More Exode urbain II. – zahrada

Poslední, horký a nehybný minuty na kanapi. U nohou dvě ratolesti – malej a velkej batoh. Arabskej pop z vedlejšího okna se tluče s latino novýho souseda od naproti. Pracovně mu říkáme foodblogger. Celej den se se svejma pečlivě zapletenejma copánkama spokojeně pohupuje po bytě svlečenej do půli svýho jižanskýho těla, a co chvíli se … More Exode urbain I. – odjezd

Na některý věci se vyplatí počkat. Zvlášť, když se chystáte na poutní místo pranositelky svýho jména. Po tom, co jsem zjistila, že se Máří Magdaléna po svým vylodění v Saintes-Maries-de-la Mer zastavila v Marseille, jsem usoudila, že tahle holka měla fakt vkus. Bylo proto na čase prozkoumat její jeskyni hluboko v kopcích Sainte-Baume, kam se … More V lesejku u Máří Magdalény

Myslim, že nejlepší věci v životě se většinou dějou zhruba takhle. Třeba tak, že jdete dělat rozhovor o hip hopu a nakonec děláte solidární guláš. Ale od začátku. Druhou karanténu jsme využili k tomu, abysme konečně založili plánovanej česko-slovensko-francouzskej spolek Goulash a připravili se na plánovanej festival (podle současný situace proběhne nejspíš v příštím životě, … More Jak Goulash dělal zavěšenej guláš

Jak už víte, nemáte věřit lidem v karanténě, takže to, co jsem psala minule, platí už zas jen částečně. Poslední dny mě přepadá zvláštní nostalgie, že tahle etapa končí. A protože se říká, že věci mají končit hezkejma vzpomínkama, tak jí ještě jeden příspěvek věnuju. Ne že bych si slibovala, že nás od zítra čeká … More Konec jedný karantény

Pokud jsem někdy napsala něco pozitivního o karanténě, že jsem karanténní typ a podobný věci, nic z toho už neplatí. Je asi 576. den od doby, kdy zrušili čas. Kdy se lineární čas se záchytnými body v budoucnosti změnil v neuchopitelnou hmotu, která se převaluje kolem. Řídkou, slizkou hmotu, která nesnesitelně pomalu protejká mezi prsty. … More Nevěřte lidem v karanténě

Řekla bych, že mám určitý předpoklady být karanténní typ. Zvlášť dopoledne si celkem užívám. Vzhledem k tomu, že moje italská spolubydlící má o dost jižanštější rytmus než já, je to jediná část dne, kdy mám byt pro sebe a hlavně jeho nejlukrativnější místo – gauč, který jinak obsazujeme a uvolňujeme podle intuitivního nepsaného rozvrhu. I … More Snídaně pro všechny

Na svoje první volby v Marseille jsem se dlouho těšila, nejenom proto, že člověk dostane průkaz, a každej průkaz dodává na důležitosti, že jo. Nejenom proto, že když ve Francii hodíte lístek do urny, šéfka komise zařve na celou místnost: Odvolila! Ale především proto, že pokud něco může Marseille prospět, pak je to změna politickýho … More Tak trochu jiný volby