Exode urbain II. – zahrada

Bylo by romantický odjet na hory jen tak, ale bohužel je tu odvěkej problém jménem práce. Naštěstí by mi tentokrát mohl závidět nejen Přemek Podlaha. Posměšky kamarádů o batikovaných šatech, spaní na stromě, polyamorii a divných rituálech za úplňku mě neodradily, a tak ještě než přejdu z papíru a tužky na tesání dlátem do kamene, ráda bych se s váma podělila o zážitky z ekologický zahrady – oázy pro dobu pandemickou.

Vstupenkou do Terre Vivante bylo jedno dobrý kamarádství a pohovor, při kterým bylo potřeba mlžit o zálibách ve zdravé výživě a pěstování rajčat na balkóně. Vrátka se otevřely, a tak jsem se ocitla v jednom z mála francouzskejch vydavatelství, který sídlí uprostřed přírody a už čtyřicet let zahrádkářům podsouvá knížky o tom, jak zahradničit bez chemikálií, jíst lokálně a zachránit planetu. Největší radost mi udělalo, že navíc vydává i francouzskou obdobu Receptáře, časopis 4 saisons s 30 tisíci předplatiteli, kteří neváhají do redakce posílat v obálkách vzorky motýlů a dalších pokladů ze svejch zahrad.

V 90. letech k aktivitám přibylo ekologický centrum uprostřed hor, kam můžou návštěvníci přijet strávit čas v krásný zahradě a vykřikovat: Cítím se tak uvolněně! Nabíjím se! (děje se…) A hlavně se dozvědět trendy v oblasti biodiverzity, biočehokoliv nebo permakultury a zvýšit tak svůj cool faktor v současný francouzský společnosti. Terre Vivante funguje jako SCOP, kooperativa, kde by neměla panovat hierarchie a družstevníci by si měli rozdělovat zisky mezi sebou. Pro nováčky to neplatí, čímž považuju celej koncept za chybnej a mam podezření, že tuhle roklinu plnou květin a vůní stejně řídí ze záhrobí Bilbo Pytlík.

Ale dost idylky, i zahrádkový začátky můžou bejt pěkně krušný. V oblasti Trièves funguje lokální SMS síť pro zasvěcený s nejžhavějšíma novinkama v údolí. A tak první den cestou do práce třeba potěšila zpráva: Na silnici běhá kůň! Jednoduchý to neni ani s novejma kolegama. Ještěrky hazardujou na pěšinách, vážky kroužej nad hlavou, mouchy znepříjemňujou život jak můžou, no a o ropuše radši vůbec nemluvim. Nováčka pohladěj i firemní maily: Zmije pod schodama! Zábavu nabízí snad jen oběžník o výskytu mandelinek. Už došlo i na krizový management potom, co se jedný slepici v kurníku udělalo špatně a ve vedru podezřele polehávala. Všechno dobře dopadlo, a tak se každej den dozvídám nový užitečný věci, oproti kterejm byl skaut základka. Pokud do konce léta nepostavim dům ze slámy s vlastní bažinou, myslim, že mě sežerou místní včely.

Stejně jako ve všech ostatních pracích ze všeho nejvíc miluju pauzu (ještě kromě toho, že dostáváme peníze za to, když do práce jedeme na kole). Sednu si ke stolu, pomalu se napiju kafe, chvíli koukám do blba, pak na hory a pak přemejšlim, jakej divnej rituál si připravim pro příští úplněk.

PS: Kdybyste někdy měli cestu kolem, stavte se, příroda dobrá, ale hlavně máme nejlepší zmrzliny na světě, samozřejmě bio, že jo:)


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s