Myslim, že nejlepší věci v životě se většinou dějou zhruba takhle. Třeba tak, že jdete dělat rozhovor o hip hopu a nakonec děláte solidární guláš. Ale od začátku.
Druhou karanténu jsme využili k tomu, abysme konečně založili plánovanej česko-slovensko-francouzskej spolek Goulash a připravili se na plánovanej festival (podle současný situace proběhne nejspíš v příštím životě, ale to nevadí). Zdálo se, že založit asociaci ve Francii je hrozně jednoduchý, protože to přece jde udělat v pár krocích přes internet. Bohužel se potvrdila známá pravda, že ve Francii neni jednoduchý nic, a už rozhodně ne v našem případě. A tak jsme dostáli svýmu jménu a začali pěkně od začátku dělat guláš ve francouzský byrokracii. Bavili jsme se představou francouzskejch úředníků, co po sto padesátý otevírají naše špatně vyplněný formuláře a křičí : Merde, zase Goulash!
A tak jsme slavnostně založili kulturní spolek… v době, kdy kultura přestala existovat. Co teď s ním, že jo? Naštěstí přišel zmiňovanej rozhovor o hip hopu, kdy se seznamuju s autorem knížky o místním hiphopu. A ten mě jako náhodou o pár dní později doporučí přes Facebook jedný asociaci, která po celý Marseille hledá tlumočníka pro jednoho slovenskýho bezdomovce. O pár dní pozdějc proto mířim ke kostelu na Chartreux překládat. A jako náhodou v asociaci Accueil de Jour, která se stará o lidi na ulici, pracuje Jean-Sébastien, kterej má rád českou vážnou hudbu a potřebuje nejen trénovat Ř, aby správně vyslovoval BedŘich Smetana a Antonín DvoŘák, ale taky se nadchne myšlenkou Goulashe.
A tak brzo vznikne nápad spolupráce a solidárního guláše, který se navíc spojí s vášní naší Anne-Claire pro Mikuláše, a je tu mikulášskej zavěšenej guláš. Za pár dní. Rychle zakládáme online sbírku a hledáme místo. Naštěstí narazíme na neuvěřitelnýho šéfkuchaře Josého a Dar Lamifu, kde se během karantény zorganizovala autonomní dobrovolná síť studentů a dalších lidí, co, když maj zrovna čas, tak přijdou nakrájet pár brambor nebo mrkví, a každej den připravujou a roznáší jídlo lidem na ulici.
Den před akcí. Vyrážíme s Lucií na Noailles a u místních trhovců smlouváme ceny masa, jablek i cibulí. Milí jsou všichni, někdo dá zadarmo, někdo se slevou. Lucia večer ještě hlásí svůj mega úlovek – 20 baget z pekárny ze sousedství.
Den G. Pod taktovkou Josého od rána krájíme a připravujeme. S napětím čekáme na našeho šéfkuchaře Marka a důležitě debatujeme o halal a nehalal guláši nebo o tom, jestli se do něj dává mrkev nebo ne. Pokračujeme taky v organizačním guláši a narůstající zpoždění zachraňujeme úsměvy a zabavením příchozích, kteří k našemu překvapení navzdory marseillským zvyklostem přicházejí včas. O pár čtvrthodinek později je ale všechno hotovo a první zájemci si odnášejí guláš za prix libre, tedy dobrovolnou cenu, kterou podpoří guláše pro lidi na ulici.
Ve stejnou dobu rychle vyrážíme s Jeanem-Sébastianem a Heiderem roznášet ještě teplej guláš v krabičkách do ulic, aby nevystydl. Jean-Sébastien zná terén jak svý boty a tak přesně ví, kde koho najdeme, kdo bude mít velkej hlad a koho naopak nebudit. Zjišťuju, kolik je v Marseille českejch bezdomovců, a mám radost, že maj z guláše radost, a snad nejen oni. Asi nemusím popisovat, že setkání jsou hodně dojemný a na vděčný pohledy některejch lidí, kterým podáváme teplý jídlo, rozhodně nezapomenu. Nejvíc pobavil maďarskej bezdomovec, kterej dostal záchvat smíchu při slově ,,českej” guláš, ale nakonec mu dal šanci.
A my jsme si řekli, že vzhledem k povedený akci dáme tomu našemu Goulashi šanci a brzo ho zkusíme zopakovat.
Moc díky všem, co se zastavili, případně nás podpořili finančně nebo jinak na dálku! Merci!
A kdo by nás chtěl ještě podpořit, může tak udělat tady, nebo nám napsat mail na goulash.marseille@gmail.com.
https://www.helloasso.com/associations/goulash/formulaires/1
bujabéza 