bujabéza

Na svoje první volby v Marseille jsem se dlouho těšila, nejenom proto, že člověk dostane průkaz, a každej průkaz dodává na důležitosti, že jo. Nejenom proto, že když ve Francii hodíte lístek do urny, šéfka komise zařve na celou místnost: Odvolila! Ale především proto, že pokud něco může Marseille prospět, pak je to změna politickýho vedení. Ještě před měsícem by mě nenapadlo, že budu víc než to, koho volit, řešit úplně jiný volby.

Asi jako pro většinu lidí žijících mezi dvěma zeměmi nebylo úplně nejjednodušší se rozhodnout, kde být, když nikdo pořádně nechápe, co se děje a jak dlouho to může trvat. Nakonec jsem se rozhodla vyhnout veškerejm cestám a zůstat ve Francii.

Macron sice nemluví s obyvateli jako se stádem, ale že by dával jasný informace, to se taky zrovna říct nedá. Jeho čtvrteční proslov by se dal shrnout asi takhle: Zůstaňte proboha doma! Jo a v neděli jsou volby, takže proboha běžte volit! Babo raď. Protože optimisticky doufám, že už brzo zase budeme řešit takový ,,přízemní” problémy jako je doprava v Marseille a podobně, volit jsem šla.

Překvapilo mě, kolik lidí bylo venku, ne kvůli volbám, ale kvůli tomu, že si chtěli posedět s kámošema na pikniku. Nevím, jak moc se dá něco vysvětlovat francouzskou povahou, pokud něco takovýho existuje, ale už v předchozích dnech a debatách mě docela šokovalo, pro kolik lidí je problém udělat to nejmenší, jako třeba přestat dávat pusu na tvář, a taky kolik lidí směšuje současnou situaci s ,,bojem proti systému » a ještě nepochopilo, že rebélie v tomhle případě neni úplně na místě. Roušky nosí jen minimum lidí. A Francouzi řeší spíš to, komu poslat pozvánku do karantény, která tu v posledních dnech nahradila vyznání lásky.

Bylo jasný, že přijdou tvrdší opatření. Macron to zase vyřešil šalamounsky. Ve včerejším projevu, na kterej se napjatě čekalo, zmínil šestkrát, že jsme ve válce a že se omezuje vycházení, stylem, kterej v podstatě nikdo nepochopil. Načež pozdě večer ministerstvo vnitra oznámilo, že to vlastně znamená vycházení jen s písemným povolením pod pokutou, o čemž Macron v proslovu neřekl ani slovo. Takže aspoň pro uklidnění, krizová komunikace je problém všude.

Jak mi psala jedna chytrá kamarádka, začíná bejt trochu náročný najít balanc mezi zlehčováním a panikou. Je toho moc – informací, názorů, dojmů i stresu.

Přiznám se, že jsem naletěla na fake news. Poslala mi ji kamarádka, matematička, a byl tam graf! Přece to musela bejt pravda! Nebyla.

Přiznám se, že mě po vyhlášení toho, že každej pohyb venku bude někdo kontrolovat a při představě několika týdnů převážně doma, popadla úzkost.

Přiznám se, že když dneska v poledne jelo policejní auto a hlásilo: Všichni běžte okamžitě domů!, tak to bylo fakt hodně zvláštní.

Přiznám se, že jsem se zařekla, že budu chodit nakupovat jako vždycky, jak se všude radilo, ale že když jsem viděla poloprázdnej obchod, tak jsem pár věcí ,,pro jistotu” do košíku stejně přihodila.

Přiznám se, že vlastně sama nevím, jestli jsou moje volby správný.

Ve francouzskejch médiích se teď hodně cituje Sartrovo: Peklo jsou ti druzí. Tenhle citát mi přišel vždycky trochu děsivej, teď ještě o něco víc. Nicméně, pro mě zatím poslední dny platí spíš Peklo jsou ty internety. O návalu kreativity a ,,efektivním využití času na všechno, co jindy nestíháte” se zatím může jenom zdát, zato už jsem viděla spoustu grafik ze všech světovejch univerzit, kterejm samozřejmě absolutně nerozumím, zčekovala, kolik lidí se nakazilo od Japonska po Bělorusko, a viděla už snad všechny modely českejch roušek.

A tak do příštích dní přeju hlavně ty správný volby, který povedou k tomu, že se nestaneme peklem pro druhý, ani pro sebe!

PS: Co na koronavirus říkaj francouzský důchodci, jsem ověřila pozorováním, ale zatim marně hledám studii, co říká koronavirus na moře, nemáte někdo?:)