Na tohle místo jsem se taky těšila úplně od začátku, jen jsem čekala na správnou příležitost. A ta přišla akorát vhod vzhledem k tomu, že sílej hlasy, že už to s tim mořem trochu přehánim. Pro klid všech, v neděli tady fakt hodně pršelo a bylo hnusně (i když určitě ne tak jako v Čechách). Takže … More Tabák ne, raději Friche

Pokud se dobře pamatuju, tak Max říkal (už jsem mu odpustila za tu nou gou zónu), že Marseille má snad přes padesát kilometrů pobřeží. Doprava se táhnou Les Calanques a naopak směrem doleva je ne tolik známý La Côte Bleue. Místní prej radši choděj do Calanques, ale i tak stojí Côte Bleue za návštěvu, a … More Rosa na kolejích

To byl samej přístávek támhle, kavárnička tady, takže tohle bych teda od Maxe nečekala. Doslova jsem mu sedla na mejdlo. Jeho historku o roztomilý továrně jsem zhltla i s navijákem. Výrobna Le Serail je prej totiž jednou z posledních tradičních a bůhví kdy ji zavřou, takže tam musim jet co nejdřív. Každej pátek tam dělaj … More Páteční mejdlo

Žádný šaty, šperky, líčení, hodinky už vůbec a do kapsy jen pár euro. Poměrně výhružnej povel od šéfový, která mi dala lístky na festival Fiesta del Suds. Musela jsem přislíbit, že tam nepůjdu sama a že tenhle zvláštní dresscode dodržim. Vzhledem k tomu, že podobnej normcore už propaguju dlouho, zdálo se, že s tim nebude … More Je rybičkovej svetr normcore? A co na to rádio Žába?

Zuzka se jmenuje Mladá, a proto pracuje v Centru pro mládež. A protože jsem tam byla na tý slavný párty, tak jsem ji tam nepotkala. Byla totiž zrovna pryč. Ale byl tam někdo, kdo si spočítal, že jedna Češka v Marseille a jedna Češka v Marseille jsou dvě Češky v Marseille a mohlo by se to hodit. A taky … More (Zuz)Kalánk

Kdybych už se dokopala napsat něco o práci, asi by to bylo hlavně to, že na ní je nejlepší, že se v pátek končí v půl druhý. Vyjma pátků před zasedáním ve Štrasburku, tomu se pak říká dlouhej pátek. Ten naštěstí nebyl, a tak jsem měla odpoledne volno a sraz s Gusem, kterej se mi ozval přes Couchsurfing … More Magdanela, mořskej vlk a 30 třicátníků

Vypadá trochu jako ty a je takovej… no svůj (s nevyřčeným ,,taky jako ty”), uvidíš. Tak zněl popis Ludovica od Cieslarů. Přišla na něj řeč při jednom z hovorů u bazénu na Lefkadě. Je to jejich kamarád z Marseille, kterej žil nějakou dobu v Praze, prej mu mám určitě napsat. Uvedenej popis ve mně nevzbuzoval moc důvěry, … More Ludánek a Rémyho buráky

Při balení věcí v Praze jsem poslouchala rozhovor o architektuře s Vladimirem 518 na DVTV, kde vychvaloval beton. V tu chvíli jsem zrovna neměla čas přemejšlet o svym vztahu k betonu, nicméně jsem věděla, ze Maison radieuse od Le Corbusiera chci vidět jako jednu z prvních věcí. Je to trochu dál od centra, tak jsem … More Vladimirovi by se to líbilo

Je na čase říct pravdu o první párty. Bylo to v pátek a byla tak velká, že jsem na ni málem zapomněla. Ten den jsem se šla představit do kanceláře Evropský komise, která je vedle naší. Ujala se mě nějaká kulhavá pani a říkala, že mě vezme na párty v Informačnim centru pro mládež. Prej tam bude … More Vítej v důchodu!

S lidma nad sedmdesát se popravdě běžně moc nevídám. Proto jsem úplně nevěděla, co čekat od setkání s Maxem. Max je dobrovolník organizace Greeters, která sdružuje obyvatele měst, co prováděj turisty po svejch oblíbenejch místech. Zadarmo a ve volnym čase, takže z povahy věci většinou důchodci. Na stránky jsem narazila na nějakym blogu a spíš ze … More Max a jeho přístávky