bujabéza

Pokud se dobře pamatuju, tak Max říkal (už jsem mu odpustila za tu nou gou zónu), že Marseille má snad přes padesát kilometrů pobřeží. Doprava se táhnou Les Calanques a naopak směrem doleva je ne tolik známý La Côte Bleue. Místní prej radši choděj do Calanques, ale i tak stojí Côte Bleue za návštěvu, a nejlíp vlakem. A tahle úzkokolejka, co tam projíždí, zrovna slavila o víkendu stý výročí, o důvod víc se tam vypravit.

Zuzka odpoledne něco měla, a tak jsem kupodivu tentokrát já trochu tlačila na to, ať vyrazíme brzo ráno. Měly jsme ještě tak zalepený oči, že jsme se na nádraží málem nenašly, ale nakonec jsme vlak stihly a libovaly si, jak máme spoustu času. To jsme ale netušily, že se proti nám spikly francouzský dráhy. Je třeba zdůraznit, že to nebyla naše chyba, ale prostě se stalo to, že nikdo nezahlásil naši stanici, takže jsme přejely.

Setřít si po ránu trochu rosy na kolejích je sice pěkný, ale ne když se člověk přemáhal, aby vůbec vstal z postele, a teď tvrdne na nějakym zapadlym nádraží. Naštěstí jel asi za patnáct minut vlak zpátky, takže jsme tu slávu na našem nádraží mohly ještě krásně stihnout. Jenže ze tří zastávek tenhle vlak zrovna jednu vynechával, a asi ani nemusim řikat, která to byla…

Takže o hodinu pozdějc zase stojíme na nádraží v Marseille, už s o něco víc rozlepenejma očima. A vyhodnocujeme jasný znamení osudu – jděte na kafe do Écomotive.

Napodruhý už to vyšlo a tak jsme se v pozdnim dopoledni konečně dopravily do čtvrti l´Estaque. Je to ještě součást Marseille, ale všichni o tom básněj jako o romantický rybářský vesničce, kam jezdil malovat Cézanne a jemu podobný. Naučná ,,stezka malířů” vypadala zhruba takhle, takže jsme se radši vydaly vlastní nemalířskou cestou.

Za malířskejma humnama už to bylo mnohem lepší. Ten malej vlak, kterej bysme bejvaly byly stihly, kdyby nedošlo k tomu spiknutí francouzskejch drah, totiž projíždí po mostech, ze kterých se otvíraj krásný výhledy na moře. My jsme si je užily aspoň pěšky.

Počasí bylo podle mě na koupání tak v týhle pozici, ale byli tu i lidi s jiným názorem.

A takhle vypadá Marseille z dálky. .

Nakonec jsme si to tu celkem oblíbily. Bejt tak impresionistou, co tady každý ráno nonšalantně stírá rosu na kolejích…