Zuzka se jmenuje Mladá, a proto pracuje v Centru pro mládež. A protože jsem tam byla na tý slavný párty, tak jsem ji tam nepotkala. Byla totiž zrovna pryč. Ale byl tam někdo, kdo si spočítal, že jedna Češka v Marseille a jedna Češka v Marseille jsou dvě Češky v Marseille a mohlo by se to hodit. A taky hodí. Tady je několik důvodů, proč je dobrý mít tady Zuz.
Kromě toho, že je hrozně fajn, bydlí sice dál od centra, ale za to má super výhled na moře.
Na kafe, víno a trhy chodí o měsíc dýl čili dobře ví, kam zajít.
Ráda vaří, ví, že to umí, a nejradši pro ostatní.
A taky ráda chodí, proto v neděli ráno napíše, že fakt za hodinu jedeme do Calanques, i když se vám sice chce, ale přece jenom trochu myslíte na plán B v podobě flákací neděle.
Asi čekáte nějakou vtipnou historku, jak jsem si někde ustlala na skále a pustila si film nebo něco takovýho, ale tentokrát musim zklamat. Přestože se vlastně nestalo nic zvláštního nebo nečekanýho, byl to nezapomenutelnej zážitek.
Les Calanques je jeden z deseti francouzskejch národních parků. Už Max o něm mluvil jako o marseillejskejch fjordech, což to úplně vystihuje. Jde o členitej skalnatej masiv s malejma zátokama a ledovym mořem, kde se dá koupat. Park je součástí Marseille, i když samozřejmě na okraji, takže cesta MHD tam trvá asi půl hodiny. Ale pořád je to na lístek za 1,30, což je dost výhodný. Od autobusu už se pak jen stoupá do skal.
Docela mě překvapilo, že nahoře je to celkem náročnej terén, furt nahoru a dolu a často se šplhá nebo sestupuje po skalnatých výběžcích, takže je to celkem makačka.Navíc se značenim, který je uplně na prd, tady například hnědá značka, do přírody ideální!
Stojí to ale za to a výhledy jsou naprosto jedinečný. Z jedný strany modromodrý moře a z druhý nekonečný město. A skály jako hranice mezi oběma. Asi nemá cenu to moc popisovat, fotky mluvěj za všecko, je to naprostá nádhera!
Daly jsme si předsevzetí, že sem budeme chodit každej víkend. Je tu asi milion cest, kudy se dá sejít k jednotlivejm Calanques. Asi ve třech z nich jsou dokonce vesnice, kam se dá snad dojet i autem. Do jedný takový, Callelongue jsme taky sešly, nebo spíš sjely po zadku. A tenhle krásnej nedělní výlet jsme završily koupačkou v moři a zmrzlinou na Cours Julien. Ať žijou neděle!
PS: Zdravim drahou Pipilotu do Studenta do Bratislavy!:)
bujabéza 
díky nádhera, škoda, že jsem si na to nevzpomněla při dnešní 8 hodinový cestě zpátky z B. do Prahy 🙂 až se budeš příště vysmívat Thierrymu s maminkou, pozor na 30 tatínků!!
LikeLike