Původně jsem trochu váhala, jestli tuhle historku vůbec zveřejňovat. Je totiž trochu šílená. Obsahuje ale několik komických momentů, proto jsem si řekla, že vás možná taky pobavěj. Kam se hrabe, pani, co jde v pyžamu do práce, i Italka fénující se pod peřinou. Začalo to teda čekánim v Toluenu. Nash přijel o dvě hodiny pozdějc, než jsme … More O knězi z Réunionu
O Toulonu jsem doteď slyšela asi tolik, že se tam hraje rugby, že je odtamtud Nonsens z Toluenu a že tam nic není. To mi nezabránilo v tom se tam vypravit na výlet. Scénář 1 (jak to mohlo být): Jedeme tam se Zuzkou, máme hezkej výlet po městě, potkáme se s Nonsensem a pak jedeme kousek odtamtud … More V Toluenu nic neni
Ještě jsem se vlastně nedostala k tomu, co je od příjezdu do Marseille novýho. Nic se nezměnilo na tom, že se tady prostě stávaj divný věci. Nebo je to nějakej obecnej fenomén cizinců v cizích zemích, že se jim takový věci stávaj. Kolotoč bizarních historek se roztočil hned po příjezdu. Za všechny zmiňuju paní, která na mě … More Prosim vás, je tohle pyžamo? A spíte s fénem?
(napsáno pro Lógr) Vypadá to tu jako na kurzu pletení v jakémkoliv mateřském centru na pražském sídlišti. Až na to, že polovina žen je zahalená. A až na to, že občas musejí svoje sedánky zrušit, protože se všude kolem střílí z kalašnikovů. Jako třeba loni v únoru, kdy si drogové gangy v ulicích vyřizovaly účty. Policie už sem … More Kouzelná hůlka pro nou gou zónu
Trochu jsem se psanim vyčerpala pro Lógr (uvidíte už brzy!), a tak to tentokrát vezmu spíš fotkově. Nîmes jsem měla na seznamu spíš jako takovou povinnost, všichni už tam byli, a tak jsem si takhle v pátek večer jednou řekla, že tam ráno vyrazim, ať to mam z krku. Nakonec mě to hodně příjemně překvapilo, … More Un souvenir de Nîmes
Kromě spousty zajímavejch zážitků jsem si z Marseille do Prahy přivezla ještě jeden dárek. Vykutálel se u mámy na předsíni. Nevim, jestli Francouzi neuměj pořádně dělat zrcadla nebo co, ale ukázalo se to právě až tam. Dva hermelíny, co se mi usadily ve tvářích (a nejen ve tvářích). Jako to občas dělaj všecky holky, vždycky … More Snědla jsem
Uvědomila jsem, jak je hezký i těžký se vracet. A jak rychlý zapadnout do zajetejch kolejí a upletenejch sítí. Uvědomila jsem si, jak je prostor a čas v Praze jasně danej. Známý tváře, známý místa, známý témata. Uvědomila jsem si, jak je těžký mít tolik lidí nablízku. A jak je těžký slyšet a vidět všechny … More Uvědomila jsem
Slyšela jsem, že v Praze už zavedli automaty na lístky (moje ségra bejvá někdy dost vtipná!), slyšela jsem, že spát u mámy je stejně nejlepší. Slyšela jsem, že sehnat kapra je v dnešní době problém, zato k ministrovi se člověk dostane celkem hladce. Viděla jsem výstavu vězeňskejch péefek, publikovatelných je málo. Viděla jsem filmy The … More Slyšela jsem, viděla jsem
Tak vám řeknu, že mam z toho ježdění tam a zpátky v hlavě pěknou bujabézu. Jistě vim jenom to, že jsem zase v Marseille a že bych všem chtěla poděkovat za čtenářskou pozornost v loňskym roce. Ať vás nejenom Bujabéza, ale ani další věci v tom příštím neomrzej! Než přijde sáhodlouhej a samožřejmě dojemnej příspěvek … More Bujabéza iz back
Asi už přichází předodjezdová nostalgie a taky mi je trochu líto, že z posledních příspěvků Marseille vypadá jako město nevkusnejch šílenců a bizárů, tak jsem se rozhodla dokázat, že to tak neni (i když…). A věnuju tenhle příspěvek věcem, co se mi tu líběj. Než se vrhnu na všechny blbosti, pro zachování intelektuální karmy musim říct, že se … More Líbí se mi
bujabéza 