Trochu jsem se psanim vyčerpala pro Lógr (uvidíte už brzy!), a tak to tentokrát vezmu spíš fotkově. Nîmes jsem měla na seznamu spíš jako takovou povinnost, všichni už tam byli, a tak jsem si takhle v pátek večer jednou řekla, že tam ráno vyrazim, ať to mam z krku. Nakonec mě to hodně příjemně překvapilo, i když bylo pěkně hnusně. A samozřejmě jsem nemohla dostat z hlavy písničku od Raduzy, kterou jsem si motivačně pustila na cestu.
Takže, co byste měli vědět o Nîmes. Je tam pěkný nádraží.
Les Arènes neboli slabší odvar z kolosea. S audioprůvodcem je to ale celkem zábava.
Z Nîmes taky pocházej denimky, tomuhle pánovi ale asi nic neříkaj.
Je tam všude mokro a po dlaždičkách se dá celkem dobře klouzat.
Postrádala jsem krysy, nezvykle čisto.
Římani tu jsou cejtit dodneška. Tady konkrétně Maison Carré, ve kterým promítaj celkem dobrej biják o vzniku města.
Po Keltech tu zase zůstala Tour Magne na kopci. V lese hrál někdo na nějakou starověkou loutnu, připadala jsem si jako elf.
Pod velkou věží pak každej Marseillan užasne – park!
Kdo pozdě chodí, sám sobě a modernímu umění škodí. A tak jsem výstavu v Carré d’Art Musée nestihla a musela si dát jen dezert v super kavárně na střeše.
A pak jsem zase nestíhala a běžela na vlak podél zajímavé vodní instalace vedoucí k nádraží (líp to nedokážu popsat). Den uplynul jako voda v této zajímavé vodní instalaci vedoucí k nádraží a zbyl jen tenhle souvenir de Nîmes, sukně kasám, je blízko brod a pryč je, co kdo zbod!
bujabéza 