bujabéza

Slyšela jsem, že v Praze už zavedli automaty na lístky (moje ségra bejvá někdy dost vtipná!), slyšela jsem, že spát u mámy je stejně nejlepší. Slyšela jsem, že sehnat kapra je v dnešní době problém, zato k ministrovi se člověk dostane celkem hladce.

Viděla jsem výstavu vězeňskejch péefek, publikovatelných je málo.

Viděla jsem filmy The Room a Zbrusu nový zákon. Chtěli byste dostat SMS s datem svojí smrti? Ta moje téměř nastala po návštěvě Akropole jako za starejch časů. Slyšela jsem, že když někomu řeknete, že je krásnej a rychle ho vyfotíte, bude z toho krásná fotka. Ověřeno s Martinem v praxi.

Slyšela jsem, že zpívání Rybovky v Rudolfinu dohání zpěváky k slzám.

A že průvodci turistům lžou. Stejně je to nezajímá. Čechy zase nezajímaj lapače snů, víc jdou na dračku v cizině. Slyšela jsem, že je hezký se sejít u babičky v hojném rodinném počtu.

Slyšela jsem několik historek o tom, jak mě táta někde zapomněl, případně tříletou nechal úřadovat sama doma. Vysvětluju si tím současné tendence ubytovávat se u otců, je s nima evidentně zábava. Zábava je pořád i se Sexy Mozkama. Neslyšela jsem nic, protože nikdo nic neřikal a všichni si psali přes mobil v klubíčku. Zábava!

Slyšela jsem českotelevizní drby. Tentokrát ne od Aničky, ale od Václava. Pikantní byly stejně. Ve Václavově podání možná o něco víc. Slyšela jsem, že kočky se bojej okurek a že dávat si každoročně ponožky je stejně nejlepší vánoční tradice.

Slyšela jsem, jaký je pracovat v Komisi: Každej říká, že už jen rok a za rok tam pořád je. Slyšela jsem o zasnoubení – v kuchyni a na sněhu. Naštěstí šlo o dvě oddělený události, i když v kuchyni na sněhu nebo na sněhu v kuchyni by mi přišla taky zajímavá forma. Dojemné, nicméně prsteny potřebují zmenšit. Oba.

Viděla jsem lidi s břichem. A lidi čerstvě bez břicha, kterejm to hrozně sluší. Praha, Stockholm, Marseille. Nikdo nám neřekl, že jsme krásný, a tak byl s fotkou problém.

Slyšela jsem, že je moře mokrý. A New York krásnej. Štěpán tam málem dostal pěstí. To by se v Boleslavi nestalo. Dřevák furt stojí a v Unicreditu nabízej dobrý úroky.

No a v Hodkovičkách řádí úchyl (doufám, že to neni ten nalevo!).

Slyšela jsem, jak Míša vařila chobotnici. A že ji nejvíc potěšíte, když se s ní na Silvestra budete dívat na telku. Pak možná uvidíte, jak se hezky směje.

Viděla jsem (zdůrazňuji dvakrát!) houslistu ze Zrní. Nepochopil to ani v Palladiu. Promluvu pro příští setkání stále chystám.

Slyšela jsem, že zavíraj Neustadt, Ignis a Zavěšený kafe. Zavěšenej bezlepkovej smažák budu navždy oplakávat. Nejen já.

Slyšela jsem, že spaní u Káči taky vůbec neni špatný. Společným Štědrým ránem se náš vztah pozvedl na novou úroveň. Pokazit se nám to snažil jen klíčař, co dělal, že neumí dělat klíče. Přátelství jsme dál tužily i na chatě společenskými hrami a důlěžitými debatami u kamen.

Slyšela jsem, že psi se teď fintěj na vánoční procházky.

A že maj rádi pole i sníh, technickej jim nevadí.

Slyšela jsem, že některé náušnice si zaslouží fotku.

Z vánočních koled na Kampě jsem toho tentokrát moc neslyšela, touha popelářů zvěstovat něco smradem byla silnější.

Viděla jsem, jak máma fotí selfíčka. Pobavilo nás to všechny.

Viděla jsem, co se stalo s přacím místem na Karlově mostě (Oldóóó, všechny předběhni a ještě u toho pořádně řvi!). Přála bych si míň Oldů.  A víc Štědrých dnů.

Na jednom super blogu jsem slyšela, že některá rodinná setkání ale bývají různá. Šance na úspěch je zhruba padesátiprocentní. Před odjezdem v září jsem si ho vybrala. Podle vzorečku to příště bude zas dobrý. Andělíčci na louvrovském stromku se jen smutně zakývali.

Viděla jsem jednoho skutečnýho andělíčka. Rád žužlá ruce cizím lidem a voní po oleji. Snad mu to nezůstane do dospělosti.

Přiletěl taky oxfordský anděl. Nejradši by se natrvalo usadil v Mamma Coffee. Slyšela jsem, že rok 2016 pro něj bude báječný.

Slyšela jsem, že i slušní lidé si na Silvestra můžou rozbít hlavu. A že jiní začali třídit odpad. Lógr by ale do papíru nikdy nehodili. Slyšela jsem, že s uprchlíkama se hraje dobrej fotbal. Policajtům ale nenahrávat. Slyšela jsem, že rozhledna nemusí být na kopci a že tenhle příspěvek už se blíží ke konci.

A jestli jste dočetli až sem, tak vám příště řeknu, že jsem nejen slyšela a viděla, ale taky u toho dokonce občas i přemýšlela:) Zatim děkuju všem za hezký český chvilky!