bujabéza

Slavit svátek práce v Marseille je poměrně těžký, protože, jak už víte, práce neni nejoblíbenější slovo. Co jinýho proto dělat, než se jít flákat. Nevadí, že to děláte i zbytek roku, na prvního máje se můžete jít aspoň flákat hromadně. Třeba na Sardinádu pro flákače na náměstí La Plaine, který už znáte z karnevalu.

(photo by Kenny Zbíral)

Sardináda je ve Středozemí oblíbená aktivita nahrazující práci. Nalovíte si sardinky, usadíte se někde u moře nebo na jiným hezkým místě, dáte je na gril, přidáte oliváč, provensálský koření a zapíjíte vínem. Na La Plaine to probíhá stejně, až na to, že sardinkujete na parkovišti, což je pro mnoho zúčastněných nezapomenutelnej zážitek. Třeba Tereza, která sardinádu zažila loni, se po ní letos vyptává už od února.

Využiju ale sardinek k tomu, abych vám řekla něco o marseillský identitě (to jste nečekali, co?:)), protože o ní jsem podle mě ještě moc nepsala. Marseille má v rámci Francie zvláštní postavení. Dávný rčení říká, že ,,všichni jsme v první řadě Marseillani, pak až Francouzi. » Tenhle zvláštní fenomén působí, že každej, kdo do města přijde, se po pár letech začne stávat Marseillanem, nezávisle na tom, odkud je.

Specifický postavení je trochu daný historicky, ne nadarmo se Marseille říká ville rebelle, prostě město, co muselo mít vždycky něco extra. V 16. století odmítlo uznat krále Jindřicha IV. kvůli jeho protestantskýmu vyznání. Neposlušnejch Marseillanů se pak bál i Ludvík XIV., kterej je radši opevnil pevnostma a podle legend namířil děla směrem do města a ne na moře proti nepříteli. V roce 1794 pak byla dokonce na chvíli Marseille zbavená jména a stala se ,,městem beze jména,” protože se zase bouřila proti Konventu.

Přeskočíme o pár let vpřed. 80. léta 20. století. Doba, kdy je image Marseille v rozkladu kvůli mafii, drogám a tak dále. Kdo jinej by měl najít ztracenou identitu než muzikanti. Symbolem nový energie, angažovanosti a společnýho soužití se stává nový uskupení Massilia Sound System, který ovlivní celou další generaci. Týpci, co založej speciální odnož provensálskýho reggae, pořádaj sousedský slavnosti, kde si rozložej svůj sound systém, rozdávaj pastis a v provensálštině promlouvaj k obyvatelům o problémech i radostech města. Na jimi založeným labelu pak vyroste i další kultovní marseillská rapová skupina IAM a všichni společně choděj samozřejmě fandit ÓMku.

Ale proč o nich mluvim v souvislosti se sardinádou. Hádáte správně, že jsou to právě staříci z Massilia Sound System, který ji pořádaj dodneška. A pokud se divíte, že na fotkách nejsou žádný sardinky, pak je to proto, že když stojíte ve frontě a nostalgicky vzpomínáte na svoje reggae léta, z DJ stanu se začne ozývat rap: Deset posledních porcí… devět posledních porcí… už nic nemáme… už nechodťe… už neni nic k jídlu… všechno jsme snědli…. přijďte zase za rok!

Tak třeba za rok, ale neflákejte se, ať na Sardinádu pro flákače nepřijdete pozdě!