bujabéza

Ještě nikdy nebyl návrat do Marseille tak zvláštní jako tentokrát. Pár týdnů pryč a město jako by se proměnilo o pár let. Atmosféře rozhodně nepřispělo to, že tu několik týdnů pršelo, což je pro místní samozřejmě tragédie, ale beze srandy, ráda bych čistě subjektivně shrnula, co se tu v poslední době děje a proč je teď atmosféra spíš na nic.

Začnu (jak jinak) propagací radiodokumentu Krysy z koše ven, kterej jsem natočila v létě pro Český rozhlas Vltava za velký pomoci kamarádky Rity v nejstarší marseilleský čtvrti Panier (poslechnout si ho můžete tady).

Ptali jsme se místních, jak vnímaj proměny svojí čtvrti, fakt, že jim pod oknama jezděj turistický vláčky a že se obraz jejich čtvrti prodává jako novej Montmartre, zatímco oni si pomalu nemaj kam dojít nakoupit nebo na hřiště. O tématu prodeje obrazu města turistům na úkor místních (nebo obecně o gentrifikaci), už se mluví v Marseille dlouho. Samozřejmě s tím, že na ni existuje široká škála názorů. V létě by ale ještě málokoho napadlo, jak téma dostane o pár měsíců pozdějc novej a závažnější rozměr.

Říjen, dějiště číslo 2, náměstí La Plaine nedaleko centra. Na první pohled se zdá spíš jako parkoviště než místo k odpočinku, každej, kdo ve čtvrti bydlí, ale ví, že jde o důležitou součást duše města, nejen díky lidovejm slavnostem jako karneval nebo sardináda, ale především kvůli velkýmu tržišti, na který se sjížděli lidi z chudších čtvrtí Marseille. O tom, že by bylo fajn náměstí trochu upravit, nepochyboval skoro nikdo (i když by se dalo najít tisíc potřebnějších míst). A třeba lepší pouliční osvětlení navečer by nejspíš nikomu nevadilo. Ale způsob, jakým se radnice rozhodla ,,proměnu » provést, zarazil i ty, co byli projektu spíš nakloněný. Na moment, kdy ve městě, který zoufale postrádá zeleň, začala městem najatá firma kácet stromy, který podle plánu neměly bejt vůbec pokácený, ještě dlouho nezapomenu.

Ani na to, jak policie proti normálním lidem, za který se považuju, při manifestacích používala slzák. Ještě před odjezem do Prahy to vypadalo, že aféra aspoň vyvolala nějakou veřejnou diskuzi, ta byla ale záhy utnutá neprůstřelnou dvoumetrovou betonovou zdí, kterou kolem náměstí postavili. A tak se teď přes náměstí několik měsíců nedá ani přejít, odevšad koukáte na beton, okolní obchodníci nejspíš brzo zkrachujou, ale zato se čtvrť může těšit na nový stylový butiky a předraženej biotrh, který průměrnej Marseillan určitě ocení. ..

To všechno píšu proto, abych se dostala k tragédii 5. listopadu, kterou jste možná zaregistrovali v českejch médiích. Přímo v centru města, v ulici Rue d´Aubagne ve čtvrti Noailles, kterou běžně prochází spousta lidí a v jejímž okolí bydlí spousta lidí, co znám, se zřítily dva domy v dezolátním stavu. Zemřelo v nich osm lidí.

O špatným stavu se vědělo dlouho, ale radnice, která může během pár dní za miliony postavit zeď kolem budoucích vyleštěnějech náměstí, na opravy bohužel za léta peníze nenašla. A tragédii vysvětlila tím, že nejspíš ,,hodně pršelo. » Na celým neštěstí je pozitivní ledatak to, že se konečně ukázalo, že vedení města dlouhodobě kašle na problémy normálních lidí a investuje peníze, který by byly potřeba jinde, do naprostejch nesmyslů (v mnoha případech). A že se konečně začalo řešit to, že spousta lidí bydlí v Marseille v šílenejch podmínkách. Od tý doby byly desítky bytů po městě označený za dezolátní a víc než 1500 lidí se muselo během krátký doby evakuovat. Teď bydlí po hotelech nebo známých a neni vůbec jasný, co s nima bude dál…

Sled událostí, co popisuju, vyvolal obrovskou vlnu protestů, o kterejch můžu psát jenom z doslechu, protože jsem tu ještě nebyla, podle očitejch svědectví se na nich ale policie chovala mimořádně brutálně, házela slzný granáty a mlátila do lidí, co se pokojně účastnili manifestace, obuškem. Osobně jsem viděla jen teď v sobotu dozvuky jednoho z protestů spojenýho se Žlutejma vestama, kdy hořela půlka hlavní ulice Canebiere, všude běhali přidušený lidi a rozčilení se míchalo s násilím na všech stranách. Při protestech zemřela osmdesátiletá paní, kterou zasáhl slznej granát, když se údajně snažila zavřít okna svýho bytu.

O všem se teď samozřejmě všude živě diskutuje, a tak zakončím větou kamaráda marseillologa: Marseille to v historii vždycky ustála, a dopadne to tak i tentokrát.

A tak držim Marseille – autentický, lidový a nekonfliktní – palce.

PS: Fotky vyfotila Margarita Kirilkina.