Když jsem ještě na začátku byla marseillská šprtka, poctivě jsem nakoukávala adaptace děl Marcela Pagnola (1895-1974) Matčin zámek, Tatínkova sláva a podobně. Strejda mi totiž před odjezdem řekl, že jedu do jeho kraje, a tak jsem si myslela, že se bez těhle znalostí neobejdu. V přístávku ale všichni řešili fotbal a podobný blbosti, a tak jsem na Marcela trochu zapomněla. Jen čas od času někdo básnil o ,,collines », bájných kopcích za městem, kde Pagnol nasával tymián a kam se prej určitě jednou musim vydat.
Některý věci potřebujou uzrát jako provensálský byliny, a tak Marcelův čas nadešel až teď. Kde jinde začít výlet než na hřbitově v La Treille, ke kterýmu se dá pohodlně dojet MHD z centra (bus 12s). Měly jsme štěstí, že tam zrovna probíhala prohlídka pro důchodce, v rámci níž průvodce, alias Pagnolův kamarád, seniory ujišťoval, že ,,tak jako Marcel, v knihách a ve vzpomínkách nikdy nezemřeme. »
Podle hrobu byl Pagnol pohodář. Kdy jindy než po smrti se obklopit krásnou přírodou a klidem. Navíc mu tam vytesali, že měl rád prameny, své přátelé a svou ženu. Sympatický.
Na seniorech jsme se ještě trochu přiživily na přilehlým náměstí, kde jsme si v rámci jejich výkladu vyslechly něco o natáčení filmu Manon des Sources. A pak už vyrazily do kopců. Vůbec se Pagnolovi nedivim, že ho bavilo se tu celý dny flákat a pak o tom psát knížky a scénáře. Krajina zelenější než v Calanques, kvůli nepřítomnosti moře o trochu míň lidí a široký výhledy na Marseille ,,zezadu. »
Poetika tu přímo sálá z rozpálenejch kamenů a tak netrvalo dlouho a narazily jsme na poetickýho dědka bylinkáře, co nám poradil, jak nejlíp naškubat tymián a rozmarýn.
Asi je jasný, že s kořením ze supáče se to nedá srovnávat, a tak jsme omámený vůní zamířily přímo do Grotte de Manon, jeskyně, kde se natáčel slavnej film Manon od pramene, ale kde by se s klidem mohli točit i Lovci mamutů.
Mytickej kopec Garlaban jsme si nechaly na příště a vyrazily stezkou do Aubagne, kterou Pagnol proslavil jako všechno okolo.
Po cestě už zbejvalo jen vybrat si příjemný místo na důchod, bistro s farmou ve Font de Mai, kde se scházej hráči karet a domina. A pak už pomalu zpátky do našeho velkoměsta, kterýmu zase Pagnol zasvětil filmovou trilogii Marius, Fanny a César.
A protože citace spisovatelů by se měly tesat nejenom do hrobů, ale i do blogů, vybrala jsem vám jednu Pagnolovu: Pokud máte rádi moře, ale bojíte se, že se překlopíte, nekupujte si loď. Kupte si ostrov! Tak hezkej víkend:)
bujabéza 