Když nějaký město doporučujou tak vkusný lidi jako Dada de l´Enfant Terrible a Aki Kaurismaki (kterej kvůli svýmu filmu objel pobřeží od Janova po Holandsko a nakonec si vybral právě Le Havre), byla by chyba ho nenavštívit.
O druhým největším francouzským přístavu, Le Havru, se říká, že to je konec světa, kde je pořád hnusně. Pokud tam žijete, před ostatníma Francouzema to snad ani nevyslovujte. Po zklamání z Rouenu, kde bylo na Normandii nezvykle hezký počasí, jsem se tak konečně těšila na podzimní nostalgii. Ideálně tomu nahrálo Airbnb lákající na levný bydlení v plážový budce, který se zdálo jako ideální místo pro budoucí melancholickou sbírku Poezie z budky. Minimalistický budky od designéra Karla Martense okouzlily i Marlene, která se na sever vybavila veškerým zimním oblečením ze svého pařížského minibytu.
Víte, já to pronajímám spíš přes den… a jakože v létě, ne na konci září… Jste si jistý, že tu chcete spát? – Jo, proto jsme přijely! – Dobře, tak já to nějak uspořádám. Přemluvily jsme majitele budky na úpravu prostoru dvakrát dva metry na luxusní lože.
Mám pocit, že ve Francii něco nehraje. Tak jako se na severu řikaj o Marseille všelijaký blbosti, i jižanský zvěsti o krutým severu se brzo ukázaly jako mylný. Anebo byl zázrakem jeden z nejhezčích dnů, co Le Havre zažil. A tak bylo hodně těžký opustit okolí budky. Barvy nebe a moře se totiž každou chvíli měnily do ještě krásnějších. Neni divu, že právě tady se Monet rozhodl, že by bylo dobrý založit impresionismus.
Nakonec jsme přece jen vyrazily do města, který vyrostlo po bombardování za války v podstatě na zelený louce na návrh Augusta Perreta. Jednotvárný domy a kostely působěj zpočátku trochu divně, brzo si ale člověk na pravidelnost a zvláštní temnej řád zvykne. A jak to tak bejvá, tam kde nevládnou památky, musí se město snažit jinak, a tak se v Le Havru začíná dít spousta kulturních akcí, ať už oficiálních nebo alternativních. Dada doporučuju především Un été au Havre. Po městě je taky spousta soch a instalací, který vám ale bohužel moc neukážu, protože budka bez elektřiny je k technologiím nemilosrdná.
Koncem září už ve městě nebyli skoro žádný turisti, ani hipstři, vlastně ani nic moc k vidění a všechno působilo tak nějak normálně. Myslim, že právě to způsobilo naše naprostý omámení timhle městem, a tak jsme začaly studovat veškerý videa o městě, sjíždět servery pracovních nabídek, seznamky a další užitečný servery pro Le Haverskou budoucnost.
Bohužel budky se na zimní sezónu odebíraj k odpočinku, tak v dubnu v Le Havru zase čau!
PS: Mimochodem zakládám fanklub Le Havru, první video pro budoucí členy:
bujabéza 