Málokterá ze scén z francouzský literatury mi utkvěla v hlavě tolik jako příjezdy paní Bovaryový do Rouenu. Mlha, mokrý dlaždičky a zmítaná duše. Když mi proto napsala bloggerka Le Dada de l´Enfant Terrible, jestli se nezastavím po cestě za Čechama v Rouen, neváhala jsem ani minutu a těšila se na ni i na trochu podzimní severský deprese.
K mýmu zklamání bylo ale v Rouenu krásně, modrá obloha a na nebi ani jeden depresivní mráček. A do toho na mě nečekala rozervaná Normandka, ale veselá a sympatická Dada. – Ahoj Dado. – Ahoj Bujabézo. Zasmály jsme se u katedrály tomu, jak označením blogu, co člověk vymyslel ve slabý chvilce, najednou pojmenovávaj lidi nás.
Podle Dady město trochu usnulo na vavřínech s turistickou propagací. Kromě Paní Bovaryový tak těží hlavně z Johanky z Arku, která tu byla v roce 1431 upálená na náměstí Vieux-Marché. Pokud máte rádi suvenýry s motivy upálenejch lidí, v Rouenu si určitě vyberete.
Vůbec nejdivnější je ale asi kostel, kterej byl na místě upálení postavenej na její památku. Pochází z roku 1979 z ruky architekta Louise Geralda Arretche. Kdyby stál někde na volným prostranství, dal by se ještě pochopit, uprostřed historickejch domů působí tak nějak zvláštně. Podle dady to městu došlo a tak teď kolem dělaj práce a snažej se to zachránit. Za absolvování prej stojí komentovaná prohlídka, kde se spousta divností osvětlí záměry architekta.
Jinak se toho v Rouenu zas tak moc neděje, a tak mi Dada doporučila jiný město, o kterým vám řeknu zase příště.
A na závěr malý resumé z meetingu rouenských bloggerek o tom, proč je dobrý mít blog. Shodly jsme se na tom, že psaní samotnýho blogu je občas zábava, občas taky trochu setrvačnost, ale co se nemění, je to, že blog zůstává dobrej komunikační nástroj, díky kterýmu jsme obě poznaly spoustu zajímavejch lidí. A já na tenhle seznam přidávám Dadu, takže koukněte na její blog, kde je spousta tipů na výtvarný aktivity s dětma, na výstavy a další skvělý věci!
http://dadaenfantterrible.blogspot.com/
bujabéza 