Vinobraní je u konce, tak jsem na pouti za Čechama vyrazila zjistit, jak dopadlo – kam jinam než do Champagne. Šumivý víno tu má asi celkem blahodárný účinky, jinak se nedá vysvětlit množství aktivit, kterejm se věnuje Ondra z Troyes, jak si přečtete v knížce, stejně jako o sporech mezi jižní a severní Champagne.
Ale nejdřív něco o Troyes. Malý město s vitrážovanou katedrálou a spoustou hrázděnejch domů, který sloužej nejen jako kulisy pro váš foťák, ale taky pro filmy, kde hraje starostova partnerka, známá herečka Michele Laroque. Kromě ní tu kdysi působil Raši, komentátor bible a talmudu. Ve středověku tu zas rádi obchodovali a vymysleli si kvůli tomu míru trojská unce. Tržní aktivity tu frčej i dneska – a tak se trojskou uncí vážej kila triček Lacoste a Petit Bateau. Místní doporučujou navštívit tovární prodejny s přijatelnějšíma cenama.
Průměrnej Trojan má v ledničce pět lahví šampaňskýho a tak nemá motivaci vylítat ze svý zlatý klece ven, to dá rozum. Ve městě se tak nic moc neděje. Proto tu Ondra se ženou a dalšíma lidma založili coworkingovej prostor Le Rucher Créatif, kterej má fungovat nejen jako sdílená kancelář pro freelancery, ale i jako místo setkávání, ateliérů, dílen a dalších na město poměrně alternativních aktivit. Kdybyste měli cestu, určitě se stavte, třeba v době oběda za milou Gils, která tu provozuje asociativní kantýnu Kantinetik, kde zaměstnává lidi, co mají problém sehnat práci.
Někdo šampaňský pije a někdo ho vyrábí (a někdo obojí). A tak moje další cesta směřovala do vesnice jako z pohledu a za Evou, která se přivdala do šampaňský rodiny André Chemin. Prošly jsme si vinice a sklepy v Sacy, kde jsem se naučila rozeznávat Chardonnay od Pinot Noir, ročníkový šampáňo od neročníkovýho, takže bůhví jesti taky brzo nerozjedu v Marseille nějakej falešnej šampaňskej byznys.
Jak říkala Eva, ve Francii teď jede velká kampaň ve stylu: Exkluzivní šampaňský nejen pro exkluzivní příležitosti, která má mileniály přesvědčit, že můžou pít šampaňský a k tomu kousat třeba chleba s buřtem. A tak jsem se podle týhle zásady zařídila a darovanou vynikající láhev (děkujeme!) jsme dost neexkluzivně vypily hned večer s Marlene se suchejma krekrama a studentskou polívkou.
Myslim, že k šampaňskýmu se ale stejně hoděj spíš vzletný citáty o sektu, a tak jsem vám našla jeden od Napoleona:
bujabéza 