Čipsy a Život na zámku (v pátek teda Doktorka Quinnová) – vzhledem k tomu, že patřím ke generaci, kde rodinná paneláková pohoda probíhala právě takhle, bylo jasný, že Češi žijící na zámku nesmějí v připravovaný knížce chybět.
Vzdálenosti ve Francii jsou ale velký, stejně jako touha znovu spatřit dřív navštívený hrdiny knížky, a tak jsem se cestou z Grenoblu stavila za kuchařem Pavlem v Lyonu, kterej mi ukázal moderní čtvrť Villeurbaine a jeho žena zase naučila nový užitečný slovíčko – kostice-baleine (velryba).
A pak už vzhůru na bourgoňský Jemniště, nebo Temniště, nebo jak se to jmenovalo u Toppferů. Tady tomu říkají Commarin. Chytla jsem spolujízdu s místní rodačkou Manon, která mi udělala rychlokurz o kraji. Hlavní města – Dijonu a Beaune – všichni tam pěstujou a pijou víno a v létě jim za tuhle příjemnou činnost turisti dávaj nemalý peníze. Vinobraní je teď u konce a blíží se lovecká sezóna. Ona sama má nejradši jezírka a rybníky, kterejch je v kraji požehnaně, stejně jako hradů a zámků. Když byla malá, hráli si s dětma v těch opuštěnějch a dělali si v nábytku Ludvíka XIV. skrýše.
Zámek Commarin a vesnička o sto lidech. Na terásce u vchodu vysedává pan hrabě a čte si noviny nebo kouká do laptopu. Na hlavě upravené vlasy z rána čili se evidentně už pár hodin nepohnul. Hrozně těžkej život vlastnit tyhle zámky. Sympatický Čechy se dvěma malejma princeznama najdu v domě pro služebnictvo. Servírujou se tu čipsy jako kdysi v paneláku, což mi udělá radost. O tom, co jsme si vyprávěli, si přečtete až v knížce, tak jen pár slov o Commarin.
Hrabě je skutečnej potomek rodu, co tu vegetí už 900 let. Samotnej novej zámek pochází z 18. století. Víc než lidí tu pobejvá zvířat. Kapři, ptactvo a… prasata. Ty si vymohl hrabě, stará se o ně kdo jinej než Češi. Historky zámeckejch čuňasů můžete sledovat na instagramovým účtu Les garcons de commarin… Nad zámkem se začalo smrákat, a i když tu prej nestraší, tak člověk nikdy neví, že jo… a tak rychle přes Dijon zase dál!
PS: Nevíte, kde bych ve Francii našla doktorku Quinnovou?