Tak já si zopakuju fyziku a chemii, vtipkovala sem před příjezdem za českou vědkyní, než mi odvětila: Jo a přiberte si k tomu ještě biologii, ta mě teď v podstatě živí! Výlet do Grenoblu by člověk neměl podceňovat. Zvlášť na začátku školního roku může bejt návrat do lavic poměrně krutej.
Z dávný zimní návštěvy si pamatuju jen to, že je skvělý, že je člověk z autobusáku za hodinu v Alpách na nejkrásnějších sjezdovkách. Jak se ale v září řiká – zažij město jinak – a tak jsem se rozhodla zažít Grenoble jinak. Vědecky, s teplotama kolem 25 stupňů a s odhalením, co skrejvaj Grenoblani pod zimníma kombinézama. Tréninky na kole a výběhy do všudypřítomnejch kopců dělaj svý, a tak se na ulici proplejtáte mezi spoustou vypracovanejch lejtek, co si jdou při neděli zatančit před Stendhalův dům čárlston.
Rozrušující pohled na lejtka lze zklidnit meditativním pohledem na nejstarší městskou lanovku v Evropě. Jak už to tak bejvá, jezdí nahoru a zase dolů, tam a zpátky, takže je pořád co pozorovat. Funguje od roku 1934, od roku 1976 pak ve formě bublin nebo vajíček. V roce 2001 ji provazochodec Freddy Nock vyběhl po laně nahoru za 34 minut. Nezkoušela jsem ho překonat.
Silný lejtka jsou v Grenoblu potřeba nejenom k výběhu do tří pohoří, který město v dolině obklopujou – Vercors, Chartreuse a Belledone – ale taky k nošení pořádný váhy, co tu maj lidi v hlavě. Velký mozky se soustředěj v místě, jehož název můj malej zavařenej mozek nepochopil ani po třech hodinách studia wikipedie. A tak jsem byla ráda, že mi Petra dala odborný a trpělivý výklad nejenom o tom, co to ,,francouzskej CERN” European Sychrotron Radiation Faciliy (ESRF) je, ale taky jak to tam funguje.
Z prohlídky se toho víc dozvíte, nebo taky nedozvíte, v knížce o Češích ve Francii, zatim vás můžu jen nalákat tím, že by se tu líbilo každýmu, kdo má rád rychle běhající částice, materiály a Napoleonovy vlasy. Kromě vědeckýho poznání, který se tu poklidně radioaktivně šíří na každým kroku, maj v ESRF nádhernou kantýnu s výhledem na hory, a tak se nedivim, že jsou tu všichni moudrý a milí a všem říkaj Hi. A tak jsem taky říkala Hi a tvářila se, že si do notýsku zapisuju desetibarevnou tužkou něco o synchrotronu.
Naposled jsem se prošla areálem s vírou, že nasaju pár částic, co by mě trochu urychlily… a urychleně se vydala dál. A o tom zas příště…
