Když jsem na jaře odjížděla z Toulouse, nečekala jsem, že první poletní etapa Tour de France za Čechama ve Francii povede zase tam. Ale když se v jednom městě sejde dominikánský bratr a hudebník Koonda Holaa, nedá se nic dělat.
Z novejch poznatků o městě můžu zmínit hodně krátký metro, co má hodně krátký intervaly a hodně krátký mezery v uličkách, ve kterejch se protisedících dotýkáte kolenama. A tak neni divu, že si ve městě už po chvíli připadáte zase velmi familiérně.
Dominikáni nejsou v Toulouse náhodou, vždyť právě tady si Domingo čili svatej Dominik v roce 1215 řekl, že by se světu hodila mnišská komunita, která by trochu zatočila s katarama. Z ní brzo vznikl řád bratří kazatelů, dominikánů nebo jakobínů.
Po oblíbený toulouský činnosti – dlouhém koukání do zeleně – jsem se vypravila na kraj města do dominikánskýho kláštera Tomáše Akvinskýho. Kdo tam pobejvá a jak se tam má, se dozvíte v knížce, zatím vám aspoň řeknu něco o tomhle zvláštním místě.
Při slově klášter si totiž zdaleka nepředstavim brutalistickej objekt, co na mě čekal na na toulouský periferii. Beton kam se podíváš, duch Corbusiera v každý brut kostičce a na stěně mural svatýho Dominika od místního graffeura 100taura, kterej dodává ponurýmu místu trochu lidskosti. Chybělo už jenom, aby mě bratr přivítal zrapovanou mší. To se ale stalo jen v mý hlavě, ve skutečnosti jsme si hezky povídali, třeba o tom, že klášter postavili v roce 1954 architekti Joachim a Pierre Génard. Dominikáni dřív sídlili u Marseille, ale po válce se rozhodlo o přesunu do univerzitního města.
Aby byl svět v rovnováze, z konventu jsem zamířila na druhej konec Toulouse, do divočejšího centra Les Pavillons Sauvages za hudebníkem, co si říká Koonda Holaa, kterýho jsem potkala v létě v Marseille na festivalu Enfin Seule. Ale protože i sebevzdálenější vesmíry maj vždycky něco společnýho, věřte nebo ne, stěny domků na zahradě kulturního centra pomaloval stejnej graffeur jako klášter.
O tom, jaký je bejt muzikantem v USA, Francii i Čechách, se dozvíte až v knížce, zatím vám aspoň doporučuju návštěvu Pavillons Sauvages. Můžete pozdravit Kamila a jeho krásnou ženu a dceru, zajít si na alternativní koncert, výstavu, workshop a spoustu dalších věcí, co se tu dějou za lidový ceny. Já osobně jsem se tu od Kamilový dcery Belly konečně naučila tanec Backpack Kida, takže výlet považuju za velmi přínosnej:)
V klášteře jsem se zapomněla zeptat na oblíbený kapely, a tak přikládám aspoň jednu od Koonda Holaa a jednu Bellinu oblíbenou kapelu Schlaass.
bujabéza 