Pozoruju moře
a přemejšlim, jak dalekos mi odplula,
Ještě jsi blízko,
vždyť ještě zřetelně slyšim tvoje veselý slovenský hej.
Máváš mi z protějšího ostrova
a směješ se, jak jsem pozemsky směšná.
Strašně se směješ, když vidíš, co dělám,
jak vybírám mejdlo pro Chantal Poulain.
Vypadáš spokojeně, moře se ti vždycky líbilo.
Loni, pamatuješ?
Jak jste se šli s Jardíkem koupat a já hlídala vaše prsteny.
Hlídej naši lásku, řeklas mi tehdy.
A já hlídala jednu z nejhezčích lásek co znám.
A hlídat budu dál.
Hej! Doufám, že mě přes ty vlny slyšíš.
Vždyť jsem ti toho tolik nestihla říct.
Jaks byla šťastná návštěva, co si nestěžovala,
i když měla tolik důvodů.
Jaks každej den napsala: Zmrzlinka?
A pak do sebe bez výčitek nacpala deset kopečků.
Bylas chytřejší než vědci z Oxfordu,
Vědělas, že dobrá zmrzlina prodlužuje život.
Bylas bojovnice, vzor statečnosti,
žena pokory, humoru a vkusu. Milovnice umění.
Kdyžs nemohla, koukala jsem za tebe.
O nic jsi nepřišla, současný umění stojí za prd.
Na ostrově radši bojuj za cukrárnu.
Bylas mi inspirací, motorem a silou. Křehkou silou,
která v pravej čas vždycky řekla:
Dělej věci teď, nebo je neuděláš nikdy.
A tak se snažim a píšu. Tahle je pro tebe.
Pozoruju moře
a přemejšlim, jak dalekos mi odplula,
Ještě jsi blízko,
a vždycky budeš.
Malmousque, Marseille, 9. 6. 2018
bujabéza 