Každej, kdo chce na kulturní scéně v Marseille něco znamenat, by měl v létě aspoň jednou vyslovit slova Avignon nebo Arles. To, co je pro divadlo Avignon, je pro fotku Arles a každoroční festival Les rencontres d´Arles. Čtyřicet výstav na břehu Rhôny na víc než dvaceti různejch místech na břehu Rhôny. Výběr je tak velkej, že neni divu, že většina lidí tráví víc času v kavárně se zoufalym pohledem do programu než na výstavách. Tak, jak to zachytila i Tina Greco, která bude, doufám, jednou z příštích hvězd přehlídky.
Jak zjistila při svým letním pobytu javorová Klára, jeden ročník je prej vždycky slabší, protože se šetřej peníze na ten další. A tak je to pořád dokola. O tom letošnim se řikalo, že je to ten slabší, ale to mi bylo celkem fuk, výstava Michaela Wolfa i další byly pěkný.
Z Arles do Marseille se člověk nemůže vrátit bez toho, aby viděl Lumu, protože cože tys ještě neviděla Lumu?? Luma je obří věž, o který se nesmí řikat, že je to věž, aby se obyvatelé nevyděsili, že jim ve městě roste věž, kterou staví architekt Frank Gehry. A díky který se má Arles jednou stát kulturní metropolí a Guggenheimem Francie.
Věž nevěž roste v Parc des Ateliers, což je ohromný bejvalý nádražní depo, který pojme deset výstav, stovky uměleckejch instalací a ještě víc instalovanejch milovníků umění. Tenhle park doplní v příštích letech právě Fondation Luma, prostor, kde se budou setkávat nejlepší umělci světa, pořádat workshopy, výstavy, prokrastinovat v knihovně, sedět na kafi a zamyšleně koukat do notebooku.
Hub, coworking ani multimédia ale moc neříkaj starším Arlesiánům, co maj radši svůj antickej klídek, a tak se ne všem velkolepý plány líběj. Ale co jsem tak pochopila, tak většina je spíš pro a těší se, že vedle Nadace Van Gogha a nakladatelství Acte Sud se s Fondation Luma budou moct kámošům chlubit, že bydlej v kulturním ráji.
Navíc si moc nemůžou stěžovat, protože proti nim stojí silnej kůň, kterej by je lehce strčil do kapsy, kde mu cinkaj švýcarský miliardy. Tahle mecenášská kobyla se jmenuje Maja Hoffmann a je dědičkou farmaceutickýho rodu Hoffmann-La Roche. Kromě peněz a umění má ráda ptáky, protože její otec ornitolog se zasloužil o ochranu parku Camargues. Oblast měli tak rádi, že se rozhodli si ji koupit. Investice jsou větší než rozpočet města na několik let, a tak se místní bojej, že mecenáška vládne nejenom kultuře, ale i samotnýmu městu, kde už pořídila pár pěknejch hotýlků a restaurací. Arles se tak někdy přezdívá Lumaland nebo 27. švýcarskej kanton.
Maja Hoffmann už má nakoupeno, teď je řada na Maja Rejžek. A tak chápete, že teď nemam moc čas. Porozhlížim se, jaký město v okolí bych si tady tak za svoje šichty v muzeu a ve ville mohla koupit…
bujabéza 