bujabéza

S každou návštěvou, co přijede, ráda dělám něco, co jsem ještě nikdy nedělala. Ne že by nikdo nechtěl jet na jednu z hlavních atrakcí Marseille a druhou nejznámější pevnost Francie, Monte Christovu If, ale dostat se na ni není tak lehký, jak se zdá. Mistrál, vlny, porucha lodi, Marseillani si prostě vždycky najdou výmluvu, proč to nejde. Jana s Kubou ale trvali na svým. Po tom, co zažili v marsejskejch ulicích, volali: Hlavně co nejdál od Marseille a hlavně ne dopravou! Ujistila jsem je, že na moři žádná kolize nehrozí (tou dobou jsem ještě netušila, že se v přístavu o tejden pozdějc zasekne velryba), a tak nadšeně souhlasili.

Když jsme konečně stáli ve frontě, nemohla jsem uvěřit, že je to po dvou letech tady. Už se natahujeme pro lístek, když pani v pokladně zahlásí: z důvodu stávky nemůžeme zaručit odjezd na pevnost If. Nic proti stávkám, ale když jste jedinej správce pevnosti If a osud ubohejch turistů závisí jenom na vás, tak prostě stávkovat nemůžete! Tohle by si paklíč na Boyardu nikdy nedovolil!

Jako Francouzi vykřikujeme: C´est scandaleux! Fronta vře, nadáváme na neznámýho stávkujícího, u kterýho neni jasný, jestli zaspal, nebo vážně stávkuje. Mezitím máme dost času na průzkum okolí a aspoň konečně odhalíme dlouholetou záhadu, proč lidi na ostrovy u Marseille vozej ve velkym pórek a jinou zeleninu. Kilama paprik a okurek v taškách totiž maskujou zásoby alkoholu.

Už sme se ze zoufalství chystali otevřít naší láhev vína ukrytou pod plátkem rajčete, když pokladní zavelí: Loď pojede. Nejenom my, ale celá fronta si oddychne velkým UF, a tak už je jasný, proč kdysi jedna z návštěv nazvala pevnost Ufem.

Když dorazíme k břehům pevnosti, připadáme si jako Monte Christo naopak. Oceňujeme velkou vzdálenost od Marseille, klid, výhledy a vlastně nechápeme, proč odsud někdo utíkal. Prohlížíme si Dantesovu celu, umyvadlo Abbého Farii a bůhví co ještě, když Jana konečně nahlas vysloví to, na co myslim celou dobu: Ale dyť Monte Christo je jakoby… jakoby… jakoby vymyšlenej, ne? Znovu řeknu UF, protože už sem na tuhle turistickou atrakci málem naletěla a čekala, že nás Monte Christo, Depardieu, nebo přinejhoršim Daniel Hůlka, nakonec poveze v pytli zpátky a bude vyprávět, jak se kopal pryč, a my mu to budem žrát i s navijákem.

Pár faktů z letáčku, kterej je na ostrově k mání i v češtině: pevnost dal postavit Francois I. na začátku 16. století jako obranu před španělskejma vojskama. V 17. století tu věznili protestanty, v 19.  republikány. Zajímavej je i vězeň nosorožec, co si tu chvíli pobyl v roce 1516 na cestě do Říma k papeži.

V roce 1844 vydal Dumas svůj román Hrabě Monte Christo a o pár let později se na ostrov vypravil inkognito, aby se podíval, jestli jeho báchorka o tisíci stranách zabrala.

Zabírá i o 170 let později a my po zbytek výletu nemluvili o ničem jinym než o Monte Christovi. A vybrali jsme si k tomu celkem luxusní místo na sousedním ostrově Frioul, kde jsme si užili (zatim) poslední koupání letošního roku. Doufám, že chápete, že to byl celkově dost náročnej den, UF!

PS : Článek věnuju babičce, která na Ifu stanula někde v období mezi Dumasem v přestrojení, nosorožcem a náma:)