Dláždit jak Raynaud

Jestli jsem se na něco po návratu těšila do Francie, bylo to místní pošahaný umění. Pro jistotu jsem si z Prahy přivezla jednu pošahanou umělkyni, co se mnou dělala pošahanou knížku, a mohly jsme vyrazit na výstavu. Pokud taky máte pocit, že dnešní době tak nějak chyběj umělci, co si jsou schopný pro umění řezat uši, zápal Jean-Pierra Raynauda vás určitě potěší jako nás. Jeho výstava v MaMo galerii na střeše Corbusiera už sice skončila, tak aspoň malá vzpomínka. (all photos by Tina Greco)

DSC_2567

DSC_2564

Jean-Pierre Raynaud mohl žít normální život. Umění, žena a obří dům v Selle Saint Cloud na předměstí Paříže. Jean-Pierre ale normální není, a tak logicky jednoho dne zjistí, že normální život není pro něj. Rozvede se a zničí veškerý vzpomínky normálního párovýho soužití. Jednou takhle sedí v depresi po rozvodu a po tom, co se šťoural ve válečnejch archivech, a nenapadne ho nic lepšího než zaplnit prázdnotu výzdobou.

Mohl si po bytě rozvěsit třeba barevný kouličky, ale jeho prázdná duše žádá něco mnohem prostšího – bílý čtverečky. Vezme do ruky bílou dlaždičku a ví, že je to ono. Symbol, který znají všichni z domova, z nemocnice i z bazénu. Čistý, prázdný, přitom všeříkající. Bílý dlaždičky v kuchyni a koupelně pochopí celkem každej, ale Jean-Pierre netroškaří. Pečlivě začne skládat dlaždičku vedle dlaždičky kolem postele, na stropě, na podlaze, na oknech… Neni divu, že jeho kamarádům tahle zábava zas tak zábavná nepřišla, a tak se Jean-Pierre brzo ocitá ve svém dláždění sám. Dláždil a dlážil, ani se nenadál, a 24 let uplynulo jak nic.

DSC_2559

V roce 1993 sedí ve svým podlaždičkovaným domě, kterej mu závidí nejeden spalovač mrtvol, existenciální krize je snad konečně na ústupu, když v tom Raynaud vykřikne: Krása dosáhla vrcholu!

rayn1

rayn2

Vezme kladivo a celej dům rozmlátí.

DSC_2561

Kousky domu pak umístí do tisícovky chirurgickejch košů, do kterejch se házej prošlý orgány, a zve lidi po celým světě, aby přišli na výstavu stejně jako my.

DSC_2560

20170930_131930

Z několika kachliček pak vytvoří trochu strašidelný anonymní figury, kterejm řiká autoportréty. Portrét jsme si s nima udělaly i my s Brunhildou. A pokud spolu někdy budeme zase něco dělat, určitě se budeme inspirovat, tak se jenom nedivte, kdybyste nás dlouho neviděli… možná někde dlaždičkujem…

20170930_133842

 

 

 

 

 


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s