Kdo by chtěl poznat Marseille v kostce, hodně intenzivně a na pár metrech čtverečních, doporučuju zajít na pankáčský karaoke Sing or Die v klubu Machine à coudre (Šicí stroj). Název celkem sedí, tenhle stroj sebou v sobotu jednou za měsíc šije jako blázen.
Machine à coudre je pololegální klub v jedný ze zapadlejch uliček v přistěhovalecký čtvrti kolem tržiště Noailles. Dovnitř se dá dostat jen na zvonek. Pokud projdete antivigipirate vstupní kontrolou (Nazdááár, poďte dááál), za dveřma vás uvítá známej smrádek piva a kouře. Připomíná mi to Čechy, a tak tam občas ráda zajdu.
Majitel je starej rocker. Do skleniček rozlejvá to, co přes den sám nevypil. Pokud máte ke zpívání na veřejnosti podobnej vztah jako já, tady se ničeho bát nemusíte. Už od baru slyšíte naprosto falešný vřískání z vedlejšího sálu. Brzo pochopíte. Tahle holka s brejlema nakřivo, co se potácí na pódiu, už ladila. Bohužel ne tóny, ale alkoholickou formu.
Ve formě jsou i moderátoři. Laurinová s Trávníčkem můžou jen tiše závidět. Animátorka v minisukni a stříbrný paruce poskakuje po pódiu a vybízí lidi, aby odevzdali přihlášky na lístečku. Ale jsme v Marseille, takže vlastně nikoho pobízet nemusí. Účastníci se můžou přetrhnout, aby ukázali svůj um. Marsejský Sabině v moderování nebrání ani chybějící dva přední zuby. S šíleným výrazem se bezzubě zazubí do publika a zasyčí: A teď si dáme Dooorsssss, hůůůůů. Za mixážnim pultem jí sekunduje DJ králík v koženym kombiné. Počet chybějících zubů: 5.
Marsejská Caruso Show neni pro bábovky. S Abbou a Jacksonem se můžete jít zahrabat. Jede Clash, Prodigy a Stouni. Jsme v Marseille. Takže pravidelní čtenáři už tuší, že lístečkový systém je celovečerně neudržitelný. Zhruba po pátý písničce se na pódium sápe každej, kdo zrovna dostal chuť zpívat. Kluk s tričkem s nápisem Mozzarella skáče tak vysoko, že se praští do hlavy. Uvolněný pódium následně ovládne černošskej Elvis, kolem kterýho se brzo vytvoří fanklub studentek místní umělecký školy.
Svlíká se samozřejmě ta nejošklivější. Ať se každej svlíká, kde chce, když mu to přijde jako dobrej nápad, nicméně Passengera od Iggyho Popa už si asi dlouho nepustim.Zazpívejte si teď v duchu refrén la la la la la la a pak si představte, jak vám do tohodle rytmu přímo před obličejem skáčou cizí prsa. Tak asi tak.
Nirvana v podání Marsejanů mi stačila, tak se vydávám hledat svoji nirvanu na záchod. Ťukám. Zavřeno. ,,Asi tam někdo souloží, anebo fetuje,” culí se na mě od umyvadla Japonec v roztrhaný džínsce. ,,Ale že je tu vedro, co?” Než stačim cokoliv říct, chrstne mi vodu do obličeje.
Začínám chápat název akce. Sing jsem moc nedala, tak tady to mam.
Die, semletá šicím strojem.
PS: Vzhledem k tomu, že držim suchej únor, tak zdůrazňuju, že celou tuhle akci jsem absolvovala za střízliva. O tom, jak se abstinuje v Marseille, vám řeknu zas příště, ale doufám, že už teď uznáte, že někdy sakra těžko:)
,
bujabéza 