Kauza farmáře Cédrica, co v údolí Roya na francouzsko-italskejch hranicích pomáhá migrantum (víc v článku na infu :)), mě zajímala od začátku. Řiká se, že rozděluje francouzskou společnost. Těch rovin je tam ale podle mě víc než dvě a každej si může sám posoudit, která je ta jeho. Když se proto blížil rozsudek v Nice, bylo jasný, že tam musim zajet. Podívat se, co sou tyhle horalové vlastně zač, a taky vzhledem k tomu, že jde o mediálně celostátně pokrejvanou kauzu, co jsou zač ti, co o nich píšou.
Pátek. Brzo ráno. Azurový pobřeží. Neazurovej déšť. Ti, co přišli vyjádřit solidaritu, to musej myslet vážně. Studenti. Aktivisti. Farmáři i důchodci. Říkám, že sem z Čech a že by mě zajímalo, jak to viděj a co se teď na hranicích vlastně děje. Vzpomínám na časy v televizi, kdy chudáka vyplašenýho směnaře půlka lidí odpálkuje a on se pak s radostí vrací s jedním natočeným rozhovorem s větou: Nevím, co bych k tomu řekl. Tady se odpověď většinou protáhne na patnáctiminutový rozhovor. Schopnost vyjádřit kultivovaně, jasně a bez ostychu svůj názor se Francouzům nedá upřít. Většina se mě taky zeptá: A jak je to u vás? Odpovím, že když Češi vidí černocha, běží se schovat. A tím debata skončí.
Pokud řečnický schopnosti respondentů vyjadřujou ctnosti francouzský kultury,chování novinářů představuje její neduhy vynásobený deseti. Nevim, jestli byl Cédric ulepenej od svýho biomedu, ale když vyšel ve žlutý čepici a červený šáličce ven, sesypali se na něj zuřiví reportéři jak nenasytný včely. – Ustupte si, prosím. Bzzzz, všichni udělají krok směrem k němu. – Prosím, mohli byste udělat kroužek. Bzzzz, kroužek udělaj… asi centimetr od něj. Bzzzz, a co takhle selfie tyč do ksichtu? Chtěl bys? Neni divu, že se po chvíli naštve a jde si sednout do přilehlý kavárny. Bejt jim, udělám to taky.
Tak tohle jsou ty esa zahraniční žurnalistiky. Říká si česká nula. Stojím tam s notýskem s nápisem Dance Sing Live a stejně mi vlastně přijde neuvěřitelný, že člověk, na kterýho jsem koukala na fotkách v těch ,,velkejch” médiích, teď stojí kousek ode mě. A přemejšlim, jak si asi musí připadat on, co si ještě loni někde v chatrči piplal svoje biovajíčka a olivy a teď mu choděj výhrůžky smrtí a lidi mu do obliče strkaj selfie tyče.
Vedle francouzskejch dravců najednou zahlídnu dvě známý tváře. Česká televize. Už dlouho jsem ji neviděla tak ráda. My jsme tady na ten karneval! Začíná sice až zejtra, při pohledu na okolní dění už ale asi právě začal. Původně jsem se chtěla vetřít mezi francouzský novináře, ale když jsme si začali vyprávět vtipy o Francouzích, bylo jasný, že vtíračka mezi ty český bude stokrát lepší:)
Tak snad zase brzo někde hodně, bzzzz…
bujabéza 