bujabéza

Většina příspěvků o suchym únoru začíná slovy : pětkrát tejdně sedim v hospodě, problém s alkoholem rozhodně nemám, ale…. Bujabéza nerada chodí kolem horký kaše, takže vám to řekne na rovinu. Od tý doby, co jsem v Marseille, tu jistej problém s alkoholem je (vysvětlim záhy), a taky vám prozradim, že jsem suchej únor jednou za dramatických okolností porušila. Dozvíte se na konci článku.

Problém s alkoholem v Marseille totiž nastává už u definice alkoholu. Jakožto slušná stážistka jsem před rokem vyrazila na polední rozlučkový dýchánek s jedním z úředníků. Uprostřed kanceláře dovádí mezi evropskejma praporkama dvacet Francouzů, flašku vína do dvojice a vykřikujou: Na pracovišti se pít nesmí, ale víno neni alkohol! Rozparáděný mejma rumovejma kuličkama se pak ke mně žoviálně nakláněli a spiklenecky řikali: Pokud ti už bylo 18, můžeš si dát taky.

Ze stáže jsem si teda odnesla, že víno neni alkohol, navíc mi nikdo nevysvětlil jedinej důvod, proč ho nepít, když je tu tak dobrý. Takže jsem se nežinýrovala. V Čechách vás třeba někdy odradí představa jít na skleničku někam do začouzenýho sklepa. Jenže tady se vždycky se soumrakem někdo přitočí a s protáhlym vážnym obličejem řekne: Apéro? (čti prosím jako ,,apero,” ne ,,a péro”). Zní to jako něco, co by mohlo spasit svět, a tak si stoupnete někam ven se skleničkou v ruce a vedete důležitou debatu o umění nebo smyslu života. A ještě jste vlastně na vzduchu, takže děláte něco pro duši i pro tělo.

Když se vzpouzíte, přijde nátlak: Ale no tak, jen petit apéro (pořád čti jako apero a ne to druhý).  Petit apéro už se prostě odmítnout nedá. Jenže z petit apéro je najednou normální apéro a z normálního apéra je apéro před jídlem a z toho je jídlo s vínem a z jídla s vínem je zase apéro po jídle, který se jenom jinak jmenuje. A tak najednou pět hodin stojíte se čtvrtou skleničkou a pořád diskutujete o umění a smyslu života.

Když se navíc vrátíte po zimě v Čechách a udělá se jen trochu hezky, nenapadne vás nic lepšího, než sedět v těch deseti stupních venku, dělat že je hrozný teplo a k tomu demonstrativně pít víno.

Prostě už asi chápete, proč přišel suchej únor akorát vhod. Do karet mi nahrálo, že jsem onemocněla z předchozích outdoorových aktivit, takže první tejden, kterej se v příspěvcích těch lidí, co vůbec nemají problém s alkoholem, označuje jako krizový, utek jak nic.

V druhým tejdnu jsem vyrazila do společnosti s coming outem. Filip na to zareagoval nabídkou hypnózy, kdybych měla těžké chvíle. Houslista, který zatím z nepochopitelnýho důvodů nevykazuje známky okouzlení mojí hrou na housle, neprojevil ohromení ani teď. Chvíli mlčel a pak se váhavě zeptal: A kolik… kolik toho tak běžně během dne vypiješ? Vzhledem k tomu, že většina lidí, co byla v Praze, má jako největší zážitek noční tramvaje s padajícíma hlavama, pochopila jsem, že nemá cenu se snažit tuhle českou image vylepšit. Ale kdybych byla co proto, tak jim samozřejmě řeknu, že by jim tady taky padaly hlavy, kdyby třeba jednou zavedli něco jako noční tramvaje.

Ve třetim týdnu přišlo vyhýbání. Sociální izolaci jsem vysvětlovala tím, že hrozně pracuju (rozuměj: jak šílenec klikám na Startovač, kolik nám přibylo procent). Jenže najednou jsem zjistila, že se nemám před kým izolovat. Kamarádi mě odsunuli na březen a ti, co mě viděli objednávat nealko koktejl Jelly Belly, o mně začali roznášet zlé pomluvy, že jsem vegan. Bez lepku, bez alkoholu, bez přátel.

Od tý doby, co jsem se zbavila kamarádů, už to bylo celkem v pohodě. Až do osudnýho okamžiku. Festival citrónů, jak jinak. Doporučuju připomenout si atmosféru loňskýho ročníku. Tohle by nedal ani Nešpor. Rozesmátej Ital vyzývavě točí lahví citrónového likéru. Držim se. Temnýma očima začne hypnotizovat žlutou tekutinu. Je plná slunce a energie! Na tohle mu neskočim. Citrónovej sommelier. Krouží kolem nás jak moucha, co právě objevila elixír věčného mládí. Ještě pořád se držim. Jeho mozolovité ruce poznamenané sklízením citrónů za ranního rozbřesku otevírají láhev…. Přičichne, zadívá se do dálky a pak medovým, takovým medově-citrónovým hlasem řekne: Petite dégustation?

Byla jen malá, tak snad mi to odpustíte… Ale ten pomerančovej likér, grepovej, mandarinkovej, citrónovej s mátou, zelenej citron a likér tří citrusů jsi měl taky moc dobrý! A vůbec, citrónovej likér stejně neni alkohol, ne?