Technická, balení a rychlovýroba posledních uměleckých děl na prodej – když jsme se s Gallery on Wheels viděli na jaře, měli pěkně naspěch. Bylo krátce před odjezdem na letní turné, pro umělce-dodávkáře hlavní událost roku. Po pěti měsících jsme se zase setkali v Marseille. Chrlili na mě zážitky i plány, co sesbírali na cestách. A teď jejich dobrodůža vychrlim já na vás.
Takže: po krátké výstavní zastávce v Brescii na severu Itálie zamířili do první velké destinace – na festival Crack Fumetti v Římě. Čtyřdenní festival, podle jejich slov jeden z nejvýznamnějších na poli komiksů, fanzinů, selfprintingu, selfeditingu, prostě všeho, co je self. Letošní ročník byl jubilejní třicátý. Odehrává se v pevnosti Forte Prenestino z 19. století, kterou před 30 lety osquatovali umělci.
Jeden z nejstarších squatů v Itálii dneska funguje jako centrum, kde se pořádají workshopy, přednášky a tenhle festival. ,,Lidé jsou unavení klasickou sériovou produkcí, hledají alternativy, vracejí se k osobním, ručně vyráběným věcem,“ říká Carlos. Pro trička i knížky vyráběné často přímo na místě si tak během festivalu chodí fanoušci z celého Říma i okolí. ,,Pro nás jako umělce je to jednak důležitý festival, kde můžeme prodat svoje věci lidem, které to zajímá. A jednak je to úžasné, že se potkáme s lidmi z celého světa, kteří se snaží hledat alternativy jako my.“
Za výdělek z Crack Festivalu se dvojice plánovala dostat lodí do Řecka. Kratší cesta z Bari ale byla nad jejich rozpočet, rozhodli se proto vybrat chybějící peníze hraním na nástroje na ulici. Když jejich nadšení viděla paní z lodní společnosti, rozhodla se, že jim dá slevu. ,,Za ušetřený peníze jsme si zašli na největší italskou zmrzlinu, jakou jsem kdy měla,“ září Ania.
Jak je vidět, při sbírání vyhozeného jídla u supermarketů se přece jen nedá najít všechno. ,,V Itálii jsme si kupovali jen těstoviny a alkohol, zbytek jsme si vždycky našli.“
Řeckým cílem byl Kalamata Street Festival.
Při průjezdu řeckým venkovem umělce šokovalo, kolik uprchlíků po cestě potkali. A začal vznikat první nápad, že by pro lidi na cestách, kterými jsou ostatně oni taky, mohli příště něco udělat. Pojízdný projekt je v plánu na příští léto. Přes kontakt s uprchlíky se taky dostali k tzv. solidárním klinikám. Zařízením, která začala vznikat během řecké krize, a v nichž doktoři, co neměli práci, začali dobrovolně poskytovat péči lidem zadarmo. I tady se rýsuje další projekt.
Řecko bylo ale kromě práce taky koupání na pláži, slunce a pohoda. Idylka, dokud… Dokud je při jednom z přejezdů nezastavila policie. Carlos zapomněl schovat kousek trávy, co měl v krabičce na palubní desce a bylo. V Řecku se na malý množství nehraje, a tak začalo noční dobrodružství. Nejdřív je odvezli i s vanem na policejní stanici kdesi v horách. Pět policajtů, co tam dřímalo, ale nebylo dost, a tak jim komisař dal jen pohlídat van a dvojici odvezl na další opuštěnou stanici v horách. Po tom, co jim zabavili všechny věci a podrobili je důkladné prohlídce, začali shánět francouzského tlumočníka. Argumenty, že se přece všichni domluví anglicky, nezabraly. Do procesu bylo v tu dobu zapojeno asi deset lidí. Jenže začalo bejt pozdě, a tak se muselo počkat do rána na výslech.
Po noci bez jídla a pití v nezařízených místnostech se unavená a špinavá Gallery on Wheels ocitla před porotou. Když Carlos zpod svých dlouhých černých vlasů začal huhlat, že marihuana je holy plant a že pít colu je mnohem horší, cukaly prý i některým vyšetřovatelům koutky. Nakonec Řeky utáhli na vařenou nudli. Komisař neodolal Aniným velkým očím, které ho prosily, že všechny peníze vybírají na dobročinnou aktivitu a nemůžou proto zaplatit pokutu. Šéf navíc stejně nejspíš potřeboval jen přes noc zabavit svůj personál, a tak po celém divadle uznal, že pokuta není potřeba. Když mu navíc řekli, že vůbec netuší, kde je ta stanice, kde nechali auto, ještě se usmál a zavezl je tam.
Zábavná historka jim ale trochu prodloužila plány. A tak rychle pospíchali do Rakouska na akci s názvem Nomadic Village. Ta podle jejich slov nebyla úplně tím, co hledali. ,,Je to spíš setkání kočovníků, kteří si vyprávějí svoje historky, to není úplně náš cíl.“ Nedalekému městu se navíc akce nelíbila, a tak museli pryč. V podstatě náhodou si proto udělali výlet do Vídně, kde se rozhodli vydělat peníze hraním na ulici.
Město valčíku ale pouličnímu hraní moc nefandí, a tak to vzali přes Moravu rychle do Anina rodného Polska. ,,Miluju cestu, ale stejně je nejlepší se vracet na místa, která už znáte,“ přiznává. Díky dávné spolužačce navíc narychlo svolali natáčení a dostali se do polské televize.
Cesta se blížila ke konci a bylo potřeba zajet vydělat peníze na zimu na francouzské vinice. Jako naschvál, nebo snad díky bohu až teď, se jim na německé dálnici rozbilo auto. Na vinice proto dorazili se zpožděním, ale zase s o to větší motivací vydělávat.
Domovská Marseille teď zůstala domovem jen pro Carlose. Od Ani dostal za úkol zlepšit svoje dovednosti mechanika a taky pracovat na projektu karavanu. Bývalá ambulance by se totiž měla příští rok rozrůst o přidaný karavan, ve kterém bude skutečná Gallery on Wheels. Z pojízdné garsonky se tak stane 1+1. A aby bylo v týhle pop-up gallery co vystavovat, odjíždí Ania do Londýna. Na pět měsíců, udělat si řidičák, pracovat na budoucím webu a hlavně tvořit. ,,Odloučení, melancholie a stesk je přece pro umělce taky svým způsobem inspirace, tak to aspoň vyzkoušíme,“ říká den po jejím odjezdu smutně Carlos. Co z tého inspirace vzejde, uvidíme příští rok:-)
bujabéza 