Hořím, hořím, vyslyš mě nebo shořím. Volá o pomoc Maxim Turbulenc a volala i v týdnu Marseille. Vzplálo to asi třicet kilometrů od města, ale díky mistrálu se naštěstí mohli požárem pokochat i Marseillani.
Během chvilky už to klepalo na dveře Mucem i záda návštěvníků. – Dobrý den, prosim vás, co se to venku děje? Otočila jsem se a nezmohla se než na odpověď: Eeee… myslím, že hoří… hodně. Tak pěknou návštěvu a příjemný den!
Záhy se ukázalo, že pozorovat čoud je tisíckrát větší zábava než jakákoliv výstava. Moře se zbarvilo do apokalyptický šedý, slunce se snažilo probojovat dýmem a z Marseille čouhaly jen dominanty katedrála La Majeure a Bonne Mere.
Připadala jsem si jak ve Dni trifidů. Všude byl neuvěřitelnej smrad a kouřem omámený turisti se snažili nespadnout do přístavu. Smrad, ne ten obvyklej marsejskej, ale ten ohňovej, se usadil nad městem celej tejden. Popel pronikal i přes zavřený okna a v moři se v něm dalo i koupat.
Zkrátka spousta důvodů, proč se co nejdřív vydat na opačnou směru od požáru, čili na východ. Podobně jako kdysi v televizi si teď vybírám kamarády ne podle sympatií, ale podle toho, jestli maj čas v moje volný dny. A tak jsme se konečně znovu potkali se zdravotníma bratrama a vyrazili na koupačku do Calanque Port d´Alon u města Saint Cyr sur Mer. Krása jak v Chorvatsku, co vám budu povídat.
Další volnej den jsem využila na výlet s Filipem. Toho ještě neznáte. A přitom jsme bydleli ve stejným pokoji u Darela. Se sklony k autismu strávil Filip svoje dětství koukáním do stromu. Dodneška se to projevuje tak, že občas nedokončuje věty. Já jsem v tom pokoji bydlel od… řekl do ztracena. Pokud se ale nepletu, tak to nebylo v době, kdy jsem tam bydlela já.
Vyrazili jsme do středověkýho městečka uprostřed vinic a kaktusů Le Castellet, kde měli kdysi rodinný sídlo. S klukama ze sousedství pořádali soutěž, kdo během prázdnin sbalí víc turistek. Na základě výše uvedených informací myslim, že zrovna nevyhrával, nicméně prohlídka to byla pěkná.
Z turistickýho módu už nešlo vystoupit, a tak jsme ještě zajeli do ,,malebného lázeňského přístavu” Sanary sur Mer. Zakorzovali na promenádě, obdivovali barevné lodě a nacpali se mušlema.
A po tomhle dni už mám taky trochu problém dokončovat věty, takže jak to říct, aby to neznělo cynicky… nooo… tak nějak se mi zdá, že… že to vlastně neni zas tak špatný, když Marseille hoří:)
bujabéza 