Poslední dobou jsem vás trochu zahltila uměnim, tak tentokrát pojedeme na výlet. A rovnou do Benátek! Teda aspoň do těch provensálských, protože tak se říká městu Martigues. Popis na jedněch českejch stránkách zněl: známé hlavně díky vodním kanálům a nad nimi spousta mostů. Hned jsem tušila, že to chci vidět.
Začátky bývají těžký. Platí to i u sobotních výletů. Výletní náladu se mi snažil hned v autobuse překazit fuňící chlap. Nejdřív funěl zezadu, po několika zlých pohledech si přesedl a funěl dál zleva.
Když se k tomu přidal průjezd industriální zónou u jezera Etang de Berre, kde se soustředí marseillskej průmysl, bála jsem se, že moje představa odpoledne na gondole je v tahu. Neuspokojil ani výhled po výstupu z autobusu.
A nepotěšily mě ani dvě indicie naznačující, že 1) pěkně fouká
2) Turisti ztrácej čepice, začala sezóna.
Naštěstí jsem brzy zakopla o lodní květináč a všechno se v dobrý obrátilo.
Napojila jsem se na lodní stopu a objevila zákoutí, který by se snad i za ty Benátky daly považovat. Myslim, že Martigues nakonec stojí za příjemnou návštěvu aspoň na kafe.
Gondoliéři ale nikde, a tak jsem se bez dalšího cíle vydala na autobusový nádraží.
Nejdřív jsem myslela, že mam nějaký benátský blouznění, ale po chvíli bylo jasno. Čeština. A hned vedle mě. Dám se do řeči s paní se dvěma malejma holčičkama. A jaká náhoda, zrovna jedou na pláž na festival de cerfs-volants. Sakra, tohle slovíčko jsem znala… lovim v paměti… nemůžu si vzpomenout. Postupně vyloučim lítající červy i jeleny, až mi to dojde! Lítající draci, no jasně! Jedu.
Holčičky si po cestě prozpěvujou písničky z Lotranda a Zubejdy a my si zatím povídáme. Sympatická paní Blanka už je místní a učí na univerzitě v Aix češtinu. Letos se zapsalo šest studentů.
Zájem o češtinu je zatím evidentně menší než o draky. Pláž Verdon už byla totiž plná milovníků draků nejrůznějších tvarů. Letos byl jedenáctej ročník a je vidět, že festival nepořádaj amatéři. Třeba lítací nohy jsem ještě nikde jinde neviděla.
A tak jsem tak koukala, s jakou lehkostí si tam poletujou ty draci, až jsem vůbec nepomyslela na to, jak nelehký bude se odsud dostat domů… Ale o tom až jindy:)
bujabéza 