bujabéza

Ať vám nekazíme fotku, když je to tak hezký, že jo? Utíká před objektivem dvojice důchodců, když si fotím jednu ze šablon na zdi v marseillské čtvrti Cours Julien. Čtvrti, co se pravidelně objevuje ve street artovejch must see Evropy. Na to, že je tu všechno počmárané, už si místní zvykli, nebo spíš museli zvyknout. Graffiti, fresky, tagy, šablony, plakáty nebo nálepky. Jsou všude. Ale aby to nevypadalo, že tu po nocích sprejujou důchodci, to zase ne, spíš tu narazíte na umělce, studenty, hipstery i marseillský pankáče.

Cours Julien, místňácky Cours Ju (Kůr Žu), a La Plaine – vyhlášené bohémské čtvrti na kopci kousek od centra Marseille. Pro uvolněnou atmosféru se jim někdy říká malý Montmartre. Do 70. let se tu na trzích prodávalo exotické ovoce z přístavu, teď tu obchodu vládnou spíš jiný rostliny… Ruch přetrval, přes den okupují hřiště děti, odpoledne je střídají adolescenti, co obsadí nejlevnější bar, a večer  v místních kavárnách nasávají dospělí.

Pouličním malůvkám se tu daří od 90. let. Původní spontaneita přetrvala. Kdo přijde, ten kreslí. Dominují samozřejmě jména marseillské scény, občas se ale přijede zvěčnit i umělec z Paříže, Lyonu nebo Toulouse. Anebo z Brazílie. Zvěčnit ale není úplně pravé slovo, většina děl tu vydrží jen pár měsíců. Kdo dá přes rok, má štěstí. Není to škoda? Je, ale s tím se počítá.

O místním street artu se říká, že je ovlivněný sluncem, veselý a barevný. Motivace jednotlivých umělců jsou ale různé, asi jako všude jinde. Třeba politické. Mahn Kloix vyrůstal v rodině aktivistů, stejným směrem proto vede i svůj styl. Už několik let portrétuje aktéry nejrůznějších revolucí. V Turecku, Egyptě i Řecku. Obyčejné lidi i známé tváře. Poznáte, koho tady zobrazil o víkendu?

Legenda marseillské scény Dire z crew 123 má zase rád ženy. Už od devadesátek tak skrze jejich portréty vnáší do ulic krásu a něhu.

Někdo ženský, jiný alzáky (na zelený hlavy od  Swinga totiž narazíte na každém kroku stejně jako na tu otravnou reklamu na Alzu)…

… anebo kočky. Tenhle pan kočka, M. Chat, je mimochodem persona celý Francie a kočkami zásobuje i zahraničí. Tady si jen odskočil pokočkovat jeden dům.

A pak je tu Rnst, Gamo, Difuz, Rebel, Mister Pee, Sobr, Gutan a spousta dalších.

Celkem zajímavé je propojení místního street artu a charity. Třeba na podzim tu organizace Santé Sud uspořádala benefiční akci na podporu matek a dětí z rozvojových zemí. Šest umělců sprejovalo na tohle téma, vedle hráli DJs a zároveň se vybíraly peníze v tombole. Nejen díky podobným akcím tu street art toleruje i radnice. Spíš než kvůli charitě ale proto, že dobře ví, že umění ulice je teď cool a dá se na něj nalákat celkem dost turistů. Oficiální turistická kancelář tu dokonce pořádá tematický prohlídky (i když osobně doporučuju vybrat spíš prohlídky pořádané menšími sdruženími).

Ale všechno taky není úplně sluníčkový. Počmárat někomu v Marseille dům, stejně jako jinde, legální není. Radnice dává na odstraňování 800 000 eur ročně. Podle místních jde ale hlavně o tagy. V první řadě jdou pryč urážky a rasistické nápisy. Záleží taky na tom, jestli majitel domu dal souhlas, nebo ne. A taky jestli se zrovna jeden z deseti obyvatel, kterým street art vadí, ozve. Třeba Gutana nedávno někdo napráskal při akci, a tak musel na policii. Zpětně ale dodal povolení od majitele domu a mohl jít.

Ohledně odstraňování tagů versus nechávání ,,vhodných“ obrazů se tu nedávno stala vtipná kauza. Ze staré čtvrti Panier zmizela ze dne na den zhruba třetina street artu. Obyvatelé se bouřili, že tohle radnice přehnala, a hájili svoji pouliční galerii argumenty typu, že aspoň odvádí pozornost od bordelu na zemi. Zpětně se zjistilo, že to nejspíš popletla úklidová četa. Podle příkazu měla odstranit jen tagy, ale tak nějak omylem smázla všechno. Kluci prostě nejspíš nedostali školení ze street artu… Ale je to dobrý, už za týden se tam koná akce, kdy se bude na vyčištěnou zeď znova malovat.

Jak vidíte, v Marseille nic netrvá věčně, ani street art. Takže doporučuju sednout si pěkně na terásku v Cours Julien, podle polohy slunce si dát kafe nebo pastis a pak vyrazit s foťákem do ulic – protože za měsíc už to tu může vypadat zase úplně jinak.

PS:  Kdo by chtěl vidět víc, doporučuju blog o street artu: https://wonderbrunette.com/, případně Google Street Art prohlídka po Cours Julien (https://nightwalk.withgoogle.com/en/).