Gyptis, Protis (a pastis)

Heleďte, vim, že historie je pěkná nuda, ale já jsem kvůli ní taky byla v muzeu, takže vás jí neušetřim. Samozřejmě jsme tam šli jenom proto, že to bylo první neděli v měsíci zadarmo, a taky protože hrozně pršelo a nedalo se dělat nic jinýho, tak si čtení tohodle příspěvku můžete nechat na podobnej den… Ale když už toho víte o Marseille tolik, tak proč byste se taky nedozvěděli, jak tohle město vlastně vzniklo, že jo.

Od dob desítek tisíc let před Kristem se toho dodneška v podstatě moc nezměnilo. Lidi vyhledávali marseillskej bazén hlavně proto, že tu bylo pěkně sluníčko, moře, úrodný údolí Rhony a Calanques, který poskytovaly útočiště před Mistrálem. A taky se tu daly nasbírat dobrý mušle k jídlu.

SAM_6454

Vidim, že už teď se nudíte, takže si řekneme pohádku. Byl nebyl rok 600 př. n. l. Řekové v Malý Asii dostali hroznou chuť na mušle, a tak se vypravili k břehům dnešní Marseille.Jenže tady už se mušlema ládovali Keltové. Řekové je začali podmazávat olivama, vínem a bůhví čim ještě. Až se keltskej mocipán Nanos rozhodl, že dá svojí dceři, krásný princezně Gyptis, vybrat ženicha. Omámená Gyptiska šáhla rovnou po řeckym námořníkovi Protisovi, a ten se tak celkem pohodlně dostal k celýmu území, na kterým tak vzniklo nejstarší francouzský město – Massalia.

SAM_6460

SAM_6459

Řekové začnou budovat nejstarší čtvrť Panier a přístav. Stavěj si chrámy pro svoje Bohy, což jim je celkem k ničemu, vzhledem k tomu, že se žádnej nedochoval. Ani přístav samozřejmě nebyl takovej, jakej je dneska, šahal mnohem dál, dokonce až k mojí parláčový kanceláři. Vždycky, když jsem byla unavená z počítání tužek, šla jsem se podívat na pár vykopávek a hned mi bylo líp.

SAM_6462

Ale jdeme dál. V roce 49 př. n l. se s příchodem Římanů Massalia stává Massiliou, což je pro všechny obyvatele určitě šokující změna. Nezměnilo se to, že pořád jeděj olivy, pijou víno a dealujou s kořenim z Orientu. Křesťanskou érou vás nebudu trápit, jen že snad vzniklo opatství St. Victor, což je dneska celkem pěkná čtvrť.

SAM_6456

Zajímavej je až rok 1481, kdy se Marseille oficiálně stává součástí Francie. Historie bez moru neni historie, a tak vám můžu říct, že i tady udeřil. Na začátku 18. století. Naštěstí neporazil všechny, a tak se 517 mužů mohlo v roce 1792 vydat podpořit revoluci do Paříže. No a hádejte, co si zpívali? Chant de guerre de l’Armée du Rhin neboli budoucí Marseillaisu. Za hymnu byla prohlášená v roce 1795. Určitě budete mít radost, když vám řeknu, že je tu památník Marseillaisy, kam se dělaj samostatný prohlídky, takže až tam půjdu, tak se můžete těšit na další super zábavnej příspěvek:) Památník Pastisu stále hledám.

Zatimco v Mentonu kvetou citróny, v Marseille od poloviny 19. století pěkně kvete industriál. Mejdlo, tabák, cukr, všechno, na co pomyslíte. Mezi rokama 1830 a 1905 počet obyvatel stoupne ze 130 000 na půl milionu. Do továren (jako třeba dřívější Friche) se hrnou hlavně Italové.

SAM_6466

A ve městě se pomalu začínají rýsovat dvě linie – chudší průmyslovější sever, kde se usazujou nově příchozí pracanti. A bohatší jih s výhledama na moře pro továrníky a nastupující buržousty.

SAM_6464

SAM_6467

Industriální rozkvět zbrzděj světový války a ztráta kolonií, a co to s Marseille udělá, vám řeknu v jednom z dalších příspěvků…

Uf, to byla ale nuda.


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s