bujabéza

Abyste si nemysleli, že vedle ostatních zážitků zanedbávám svoje maminkovský povinnosti, tak vás uklidnim, že jsem takhle o víkendu vzala rodinu na hory. Ve skutečnosti teda vzali spíš oni mě, ale to je fuk, záleží na interpretaci, že jo. A tak jsme v pátek vyrazili do station familiale Orcières-Merlette, asi dvě hodiny a pět poníků cesty od Marseille.

Orcières-Merlette je menší areál, ve vejšce 1850 m. n m. Jede se tam přes město Gap, je to část jižních Alp a je odtamtud vidět na Les écrins, což je prej ráj každýho horala. Když jsem řekla, že naše nejvyšší hora má 1600, tak se mi vysmáli. Náš apartmán byl hned v centru, takže jsme se mohli kochat výhledama rovnou z postele.

Asi nemá cenu popisovat, jak se lyžovalo. Klasika, nechuť soukat se do lyžáků, nadávání na fronty, shrnutý ponožky, omrzliny, otlačeniny, precizní utěsnění všech skulin a následný zjištění, že si člověk musí sundat rukavice, protože potřebuje smrkat, ale naštěstí finální uchlácholení parádníma výhledama a sjezdama.

Vyzdvihla bych hlavně to, že jsem si obohatila slovní zásobu o různý druhy lanovek. Nejvíc mě pobavila poma alias tire-fesse, čili tahač zadku. Když jsem popisovala kotvu, vysmáli se mi podruhý, u nich to je prehistorie.

Zaujal mě taky systém lyžařskejch škol pro děti, kam šla malá Darelka na kurz. Děti se řaděj do různých kategorií od piou piou kuřátek, přes medvídky až po vločky. Následuje první, druhá, třetí hvězda. Děti, co už měly hvězdy, se tvářily hrozně důležitě. A na sjezdovce dávaly najevo, že hvězda znamená jet co nejrychleji šusem dolů bez ohledu na okolí. Byla jsem trochu smutná, že nejsem v žádný kategorii, a tak jsem si vzala všechny vrstvy oblečení, co jsem měla, neohrabaně se šinula ze svahu dolu a občas trochu zabručela. Doufala jsem, že mě uznaj jako medvídka.

Kromě lyžování jsme se věnovali i dalším důležitejm činnostem jako bazénu nebo společenskejm hrám. Země-město se řekne trapně Baccalauréat (maturita), v kategorii zvířat jsem se svojí znalostí asi pěti slov (z nichž vache padla bohužel hned v prvnim kole) těžce pohořela. A tak jsem nostalgicky vzpomínala na Silvestra, kde jsme po půlnoci v kategorii Události roku 2016 bodovali v podstatě všichni.

Vlastně to byl celkově jazykově výživnej pobyt, cestou zpátky jsme si povídali o školách a povoláních. Vyprávěla jsem, že moje kamarádka je advokátka. Advokát se ale nevim proč řekne stejně jako avokádo (=avocat), a tak jsem se pobavila sama svým vtipem, že jim vyprávim, že moje kamarádka je avokádo (tímto zdravim avokádo na Žižkov:)).

A v Čechách prej zrovna vydatně sněží, takže doufám, že všechny kuřátka, medvídci i vločky už vyrážej na svah!:)