bujabéza

Velkej den pro Bujabézu! O Marseille tentokrát bloggerka Tereza: Než člověk jede na dovolenou, obvykle si prohlíží všelijaký weby a těší se, že si udělá hezký fotky na facebook.

Internety říkaly, že v Marseille je bezpodmínečně nutný ucucávat pastis v přístavu, toulat se trhama a smrdět rybinou a nakonec obdivovat panoramata u baziliky Notre-Dame de la Garde.

Jenže se to zvrtlo hned po příjezdu. Praha-Frankfurt-Marseille, to všechno šlo hladce. Jako nejnáročnější se totiž ukázala cesta z nádraží k Majdě domů.

Hned na začátku jsme se omylem zastavily pozdravit Majdina známýho moitié Čecha, moitié Francouze Radka, majitele baru pro opravdický místní. Respektive on pozdravil nás tak, že na nás už z dálky mával lahví červenýho vína. Ve Francii žije už 17 let a tak má občas zajímavý výrazy. Třeba vyprávěl, jak se jeho žena na celý den „zasekla v kanapé.“ Strašně jsme se tomu smály do chvíle, než se nám to samý stalo v tom baru taky. Kromě češtiny jsem ale dostala i lekci z francouzštiny a obohatila se o výraz bejt jako sac à vin – pytel vína. To jsem ještě netušila, že ho brzo vyzkoušim v praxi.

Bylo teprv osm večer, kdy jsme se nalačno, zato se čtyřma skleničkama vína, vydaly i s kufrem (naštěstí ne na kufru) na kolečkách hledat večeři. Byla jsem tou dobou rozmluvená natolik, že jsem k místní specialitě „panisses“ (nečti penisy), objednala rovnou dvě další vína… Že jsem ve zbytku večera neztratila kufr, ani důstojnost, považuju spíš za zázrak. Majdy spolubydlící nás přivítal s ledovým klidem a dělal, že ho dva český pytle vína v bytě nemůžou rozhodit. Od tý chvíle jsem si říkala, že ty Marseijani jsou vážně super.

Po probuzení na nás upřeně zírala kočka, živá.

Grizzly na mě vážně udělal dojem. Je to asi největší kocour v Marseille, nemá rád fény, ale rád jí náušnice. A občas se diví, když někdo přijede do Marseille, vstane, jde na oběd, dělá jakože nic a pak si jde zase lehnout do postele.

Nicméně tenhle zpočátku náročnej den se zlepšil po návštěvě zmrzlinárny Ego. Rozmarýnová a fíková na váhu, polít čokoládou a sledovat místní kolorit na náměstí se ukázalo jako nejlepší plán dne. A taky tam měli pozlacený (!) makronky.

Na pastis jsme se za danejch okolností necejtily, a tak jsme si šly vylepšit karmu do muzea MUCEM. Je to velký, krásný zvenčí i zevnitř a kolem dokola to má betonovou krajku.Zrovna tam probíhá výstava Žemle panorama.

Prostě must see. Po cestě zpátky jsme chtěly rychle zapadnout do k nejbližší kavárny, Majda se zároveň snažila vyhýbat koním.

Obojí se povedlo. Až na to, že asi nikdy nepochopím, ve kterou hodinu si člověk může ve Francii objednat kávu a zároveň se neztrapnit. Večer kávu nepodáváme. Co člověku pak zbývá, než si dát víno. A takhle to v Marseille chodí furt… pokud se vás teda někdo nepokusí okrást, ale o tom vám řeknu až příště:)