bujabéza

(napsáno pro Lógr) Pláž je jejich terasa, námořníci současní sousedi. Polka Ania a Francouz Carlos se se svojí dodávkou Gallery on Wheels tentokrát usadili u moře na kraji Marseille. V místním centru pro mládež totiž mají výstavu jako už předtím v několika dalších evropských městech. Dodávku, bývalou ambulanci, sehnali před dvěma lety v Anglii. Od té doby v ní žijí a na různých místech ,,léčí“ lidi uměním.

Určitě vás taky nejvíc zajímá, kam chodí na záchod a kde se sprchují. Mluvíme tu ale o umění, takže nejdřív umění a pak záchod. Takže. Všechno začalo v Londýně jako v britské romantické komedii. Ania tam studovala fotku a při brigádě v legračním oblečku fotila turisty. Carlos měl čerstvě po škole videotvorby v Montpellier a do Londýna přijel za prací. Samozřejmě se do Anii v legračním oblečku zamiloval. Už ani nevědí, kdy to bylo. ,,U těch nejhezčích věcí nikdy nevíte, kdy přesně začaly, protože prostě probíhají,“ říká Ania a z jejího bezstarostného úsměvu se zdá, že to platí pro celý její život.

Carlos jednoho dne dostal výpověď a tak s Aniou uskutečnili nápad, o kterém přemýšleli už dlouho, otevřít squat. Ania přesedlala z fotky na malování a Carlos zase našel novou práci, všechny vydělané peníze mohli s klidem uspořit. V bývalé hospodě neplatili nájem a živili se tzv. skipping food, sbíráním vyhozeného jídla ze supermarketů. Když jednoho dne Ania dostala nabídku na výstavu v Amsterdamu, bylo jasné, na co vlastně spoří. Na dodávku. Jinak by se přece do Amsterdamu nedostali. Ve squatu vedle zajímavých umělců přibývalo i pochybných existencí, proto začali čím dál víc zvažovat, že už se tam nevrátí. V burze dodávek na internetu náhodou narazili na bývalou záchranku a Carlos, v jehož rodině pracuje většina žen jako zdravotní sestřičky, věděl, že je to znamení. Ve squatu jim nikdo jejich ,,make things happen“ nevěřil.

Z Amsterdamu už se nevrátili. Zůstali tam dva měsíce a připravovali svoji první výstavu oficiálně pod hlavičkou Gallery on Wheels v Polsku. V Polsku pobyli dva měsíce, na zimu pak emigrovali za teplem a za výstavami do Marseille a do Španělska, kde prodávali svá díla. Dosud novodobě romantický a idylický příběh má ale i svoje trhliny, třeba když je při prvním pobytu v Marseille okradli a museli se na tři měsíce vrátit pracovat do Londýna.

Když na pláži servírují oběd připravený na plynovém vařiči, vypadají, že teď jim ke spokojenosti nic nechybí. ,,Je nám dobře, a to je přece cíl,“ říká Ania. Carlos ji doplňuje: ,,Ale nejsme turisti, máme náš projekt, a naším cílem je ho také dále rozvíjet.“ V létě mají v plánu několik festivalů, domlouvají i další výstavy. Utrácejí v podstatě jenom za benzín, jídlo dál shánějí u supermarketů, na místě si vždy taky hned udělají kamarády, kteří jim nosí přebytečné věci z domova. V Marseille třeba paní, která jim vždy při procházce se psem přinese koláče. Na pláži přizve další kolemjdoucí a svačina se tak často pěkně protáhne…

Oba umělci přiznávají, že bez elektřiny, nabíječek a facebooků to v dnešní době nejde. A že chodit na wi-fi do kaváren představuje jen zbytečné výdaje. Proto jsou první položkou na seznamu budoucích investic solární panely na střechu dodávky, díky kterým by byli více soběstační. Na život na pár metrech čtverečních si jinak zvykli. Postel, vařič, a několik až neuvěřitelné skrytých úložných prostorů. Když zrovna není výstava, přibudou ještě balíky s obrazy. Parkují na osvědčených místech, kde vědí, že nebudou mít problémy. A blízko veřejných záchodů a sprch. Na návštěvě sociálních zařízení se také často domluví s někým z okolí (tak už to víte). Policisté je kontrolovali jen párkrát, jednou třeba přímo při milostných hrátkách, kdy Carlose podezírali, že si objednal polskou prostitutku.

Dvojice novodobých hippies si svojí otevřeností nemá problém získat okolí. Nevypadají jako tuláci, co nevědí, co se životem, a tak jezdí bez cíle z místa na místo, naopak pracují na svém projektu, poznávají nové lidi a inspirace. Člověk jim snadno uvěří, že právě to je jejich sen. Když se jich zeptáte, jak vidí svoji budoucnost, Ania se zahledí na moře a řekne: ,,Vidíš ten maják, tak ten si koupíme a budeme tvořit tam.“ Jasně, že spíš ne, ale u nich dvou těžko říct.

Gallery on Wheels je svérázný a odvážný projekt, stejně jako tento polsko-francouzský pár. Život v dodávce není pro každého, zato jejich výstava určitě. Už jenom proto, že Ania kreslí některé obrazy kávou, a to by zejména čtenáře Lógru mohlo hodně zajímat!