Než se dostaneme k tomu, co zažila Tereza v Marseille, uděláme si rychloprohlídku Štrasburkem. Dostala jsem na cestu nejlepší detailní popis od Mala, kterej je původně odsud, takže mi sepsal všechny tipy, bez kterejch nesmim ze Štrasu odjet. Bylo to celkem lehký, protože jeden z nich byl například nádraží. Našla jsem ho hned při vystoupení z vlaku (haha ha).
Malo mi taky dal kontakt na svýho kamaráda Romaina, takže jsem měla i průvodce na místě, což bylo fajn. Romain je vysloužilej grafiťák a aktivní grafik (dělá celkem pěkný věci, koukněte na jeho stránky tady) takže ví, co se na štrasburský cool scéně šustne. První večer jsme byli v baru Trolleybus, kde jsme se usadili přímo u tohodle plakátu. Náhoda?
Jeden z večerů jsme pak měli fajitas u jeho kamarádů, tak to bylo fajn. Kromě sympaťáka Romaina jsem taky kápla na uplně nejlepší airbnb u Bénédicte, návrhářky kostýmů v místním divadle, a její dcery. Cit pro výtvarno byl cejtit na každym kroku, nejvíc mě asi zaujal záchod à la kino Šumavská u Pavla Štrunce.
Potěšila mě taky luxusní snídaně, kterou jsem vůbec nečekala. O dalších detailech jako šampónech na všechny typy vlasů, deseti průvodcích po městě, dvou nových číslech Elle a podobně ani nemluvě:)
K pocitu pohádkovosti na stupni číslo 10 zbejvalo jenom probudit se a po odrhnutí závěsů uvidět tohle krásný zasněžený náměstí.
Z Disneyovky jsem nevystoupila ani při procházce po městě, hlavně ve čtvrti La Petite France.
Tyhle alsaský pitoreskní až malebný domy mě přilákaly ještě jednou i za tmy.
Romain řikal, že místní vánoční trhy jsou jedny z nejvyhlášenějších v Evropě, zbytky výzdoby si prej mám vynásobit tak dvaceti a můžu si je zhruba představit. Musí to bejt celkem úlet.
Malo dál doporučoval katedrálu, pokud nemám závratě, můžu až nahoru. Mám, nemůžu, takže jen z dálky.
Na seznamu byla dál říšská čtvrť kolem Place de la République, tam jsem ale vždycky jela jen tramvají, takže nemam fotky. Je tam opera, divadlo a další kultůra. Malovo oblíbený místo je pak Quai de Maire Dietrich, parkuje tam pár lodí, jediná cenově dostupná je ale jen Atlantico. Vyzkoušela jsem, doporučuju.
Čtvrť, kde jsem bydlela, se jmenuje Krutenau a sousedí se studentskou čtvrtí. Obě taky stojí za procházku. To, kde Malo vyrůstal a kde hrál s klukama fotbal, vás asi nezajímá, takže přejdeme do nový čtvrti quartier de la place de l’Etoile. Poloostrov André Malraux je něco jako holešovická Marina a určitě stojí za vidění tamní mediatéka. Překvapilo mě, že tam bylo docela plno.
Umění je zase k dostání tady.
Případně v Pokoji (La Chambre).
Z tipů na jídlo jsem vyzkoušela Le Troquet des Kneckes, levný, studentský, navíc s nádhernym interiérem. Dobře se dá najíst prej i v Pure Etc., Mémé dans les orties, případně tradičnější le Zuem Strissel.
Nedivim se, že tam maj tolik pěknejch podniků, kdo by taky chtěl chodit v tý zimě venku, navíc v alsaský módě.
Kromě zimy bych ale zhodnotila, že je Štrasburk víc než příjemnej, německy klidnej, spořádanej, kolovej a eko, francouzsky zase kulturní, zábavnej a evropsky vydělávající, uplně špatně se tam asi nežije. Takže nou štres in Štras!
bujabéza 