Jeden levandulový polštářek, prosím

Předem vydávám varování pro mámu, aby tenhle příspěvek radši nečetla, i když je mi jasný, že si ho stejně přečte. Takže. Probudit se v sobotu a zjistit, že čísla se od noci ztrojnásobily, nebylo uplně příjemný. Ale ono je to konečný číslo vlastně ve výsledku jedno. Nejdřív jsem si řikala, že to vůbec nebudu číst, ale nešlo to. Asi jste to sledovali podobně, další svědectví, záběry, komentáře… Svým způsobem strhující a tak strašně neuvěřitelný. Na rozebírání situace je spousta chytráků jinde, takže do toho se rozhodně pouštět nebudu, ale ráda bych napsala, jak byl tenhle divnej den ještě divnější pro mě osobně.

Takže jsem se vypravila do města pro snídani a trochu omrknout co a jak. Na ulicích je tady všude milion lidí furt, takže tam to ani nijak znát nebylo. Akorát vlajky na radnici byly na půl žerdi.

SAM_5849

SAM_5848

Pak jsem se usadila v jedný kavárně. Trochu se zorientovat, vstřebat. Mezitím se sešlo vedení města i regionu a vydaly prohlášení, že žádnej oficiální zákaz neplatí, ale rozhodně nedoporučujou veřejný shromáždění nebo větší akce. Nicméně podle Twitteru bylo jasný, že lidi už něco na večer plánujou. Rozhodnutí je na každym. V průběhu dne se začaly objevovat informace o zrušenejch koncertech, manifestacích a dalších akcích. A to nejen v Marseille, ale i v Arles, Toulonu a dalších městech (mimochodem v médiích se tady minulej tejden psalo o tom, jak v Toulonu zadrželi kluka, co taky plánoval nějakej útok, takže o to víc se místní cejtěj zapojený). Zároveň třeba MUCEM zůstalo otevřený s tím, že tam platěj zvýšený bezpečnostní kontroly. Jak říkal místní prefekt: pokud bych vám měl říct, jestli se máte cítit ohrožení, tak popravdě nevím. Tak neurčitý, tak přesný.

Vyhládlo mi a tak jsem vyrazila domů se najíst. Bylo asi pět odpoledne. Přicházim ke vchodu a na protějším obrubníku registruju dvojici teenagerů v kapucách. Nevěnuju jim zvláštní pozornost. Poslední otočení klíče v zámku. Najednou se mi někdo s šílenym řevem vrhne na záda. Ani nevim jak, jsem vevnitř. Odhozená na studenou zeď. Jdeme za bratrancem, nestarejte se! Soukám ze sebe, že jsem se šíleně lekla. Přes jejich řev to stejně neni slyšet. Vidim jen kapuce a teplákový záda. Hlavou mi proběhnou všechny ty záběry, co jsem dneska viděla, a že Darel neni doma, a co budu sakra dělat. Hulákaj nesmysly a jedou výtahem do posledního patra, kde bydlim. Mezitim už vybíhaj dvě sousedky v druhym patře. Myslim, že jsem přesně ten typ, co se v těhle situacích chová naprosto nelogicky. Takže běžim k těm sousedkám a vysvětluju jim, že za to nemůžu a že mě strčili. Žádnej bratranec tady nebydlí. Bály se ještě víc než já. Dva magoři jezděj výtahem tam a zpátky, sprostě řvou a pak prásknou dveře. Jsou pryč. Konečně. Pozoruju je ještě z terasy, první pani, co potkali, vytrhli z ruky tašku s nákupem.

Takhle zpětně už mi to přijde menší drámo, jasně, že to byli jen znudění teenageři, co nemaj v sobotu odpoledne nic lepšího na práci. Ale můžu vám upřímně říct, že když jsem dosedla na gauč, tak jsem asi dvacet minut jen tupě zírala před sebe. A dalších deset na to, jak se mi hrozně třesou ruce. Z toho všeho. Co kdyby měli zbraň, co když teď tohle bude normální, co kdyby a co když a proč si tihle blbečci vybrali doprčic zrovna dnešek. Jako by toho strachu nebylo všude kolem dost.

Volala jsem Zuzce. Nabídla mi, ať přijdu k nim. Metro mi přišlo horší než tramvaj, tramvaj horší než ulice, ulice horší než lidi, lidi horší než všecko dohromady. Nakonec jsem přece jen vyrazila pěšky, aspoň to trochu vyvětrám. V centru zrovna začínalo to pietní shromáždění. Nechtěla jsem se tam moc zdržovat, ale když už jsem šla kolem.

SAM_5869

SAM_5864

SAM_5863

SAM_5855

SAM_5867

Policajt. Maják bezpečí. Prohodim s nim aspoň pár slov. – Dobrý den, já jsem z Čech a chtěla bych se zeptat, jestli jste nějak posílily hlídky ve městě. – Ále… ani moc ne… víte co, jak je víkend… Spíš až v pondělí. – Aha, přesně tohle jsem teď potřebovala slyšet! Děkuju za názor, tady máš klíčenku a ten levandulovej polštářek na klidný spaní si rozbalíš až pod stromečkem, jo?!

SAM_5876

Naposled jsem se podívala nad sebe do toho obřího zrcadla nad přístavem. Na to srdce ze svíček a na jednu tu malou bezvýznamnou tečku, která si řiká, co se to ksakru děje…

SAM_5880

PS: Jsem v pořádku, nic se mi nestalo. Darel už je zpátky a taky řiká, že normálně se tohle nestává, tak nebojte. Prostě jen divnej den.


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s