Co jste dělali když…

Co jste dělali, když Diana, když útok na dvojčata, když Havel etc etc… Nemyslím si, že bych dělala něco výjimečnýho, když se to včera stalo, ale jsem tady, a tak je potřeba to napsat. Bohužel. Měli jsme sraz s Malem, kterej je součástí tý partičky z Nancy, co jsem s nima byla na začátku na lodi. Konečně jsme se domluvili. Pátek třináctýho. Sraz na konci přístavu. Cesta okolo zahrádek plnejch lidí, co zrovna sledovali zápas Francie-Německo. Dělali jsme si srandu, že ten večer konečně poprvý ochutnám pravej marseillskej pastis, čemuž jsem se dlouho bránila. S Malovou přítelkyní a jeho kamarádama architektama jsme se ale zasekli v baru, kde měli jen belgický piva, sic v padesáti podáních. Bylo tam plno, stáli jsme na ulici. Kolem projel smart s opilejma holkama, co bezstarostně hulákaly na celou čtvrť.

A pak už nevim, kdo první kouknul na mobil a vyhrknul něco o dvaceti mrtvých a nevěřícně opakoval slovo Bataclan. Nejdív jsem vůbec nechápala, co to je ten Bataclan a proč to všichni znova říkaj. Pak se začali přidávat ostatní. Bataclan. Bataclan. Atentát. Paříž. Mrtví. Cože??? Všichni vyndali telefony a hledali. Každej přidal něco. Informace se rozcházely, někde se mluvilo o Bataclanu, jinde o Stade de France. Čísla rostly. Z dvaceti bylo čtyřicet a z rozjetejch výrazů pátečního večera tváře obav a nejistoty. V Paříži máme tolik kamarádů. Musíme jim zavolat, vypadá to, že jsou všichni v pohodě. Ale až tam fakt někdo známej zařve, tak uviděj! Kdo? Těžko říct… La guerre commence.

Vzpomínky na Charlie Hebdo. I když teď už je to zpolitizovaný, stejně jako zprofanovaný heslo Je suis Charlie. Malo jel kvůli tomu tenkrát do Paříže. Ještě nikdy neviděl tolik lidí na jednom místě a tak málo slov .A teď znova. Ani ne rok poté. Paříž, protože Francie je Paříž, a protože to upoutá pozornost. V tom maj jasno. Co jsou proti tomu přestřelky místních drogových gangů. Čím dál víc to nechápali. Proč zase my? Beznaděj začal střídat černej humor. Ještěže to byl heavy metal, kterej nikdo z našich známejch neposlouchá. A co ten mač? Vyhráli jsme aspoň? Nevyhráli. Pro tentokrát fakt ne. Zato oni skórovali. A sakra hodně.

Mluvili o tom všichni. I hipstři ve vedlejšim baru. Nakonec jsme si tam přece jen dali ten pastis. Byl hnusnej jako kdysi. Ale zdaleka ne tak hnusnej jako to, co se právě stalo.


3 thoughts on “Co jste dělali když…

  1. Bujabéza zafungovala jako prvotní zdroj informací. Taky jsem se chvíli ptal, co to je ten Bataclan, než jsem dočet do fáze, kdy jsem pochopil, o co jde. Co na to říct. Je to hnus. Obvykle tvoje nový články otvírám s nadšením. To se ale v tomhle případě po pár řádcích rozplynulo.

    Like

  2. Magdaléne, dík za aktuální report. Napsal jsem Ti na FB reakci. U ambasády skvělý pietní ticho. Málem jsem brečel.Ještě aby čeští náckové nepozdvihli rovnítko islám je islámský stát. Což ti Konvičkové jistě hned udělají,

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s