bujabéza

Když se mě někdo ptal, kde budu bydlet, říkala jsem ,,u nějakýho chlápka přes airbnb, kterýmu se v poslední době rapidně zhoršily hodnocení.“ Povlečení je prý moc staré, není jasné, jak se zamyká záchod a už vůbec nebylo vysvětleno, jestli je možné používat troubu. Vlastně vůbec nechápu, jak v těhle podmínkách mohl někdo strávit byť jen noc! Chlápek se ve skutečnosti jmenuje Thierry. Zamykání záchodu mi ukázal hned jako první, troubu prý můžu používat, kdy chci, a nápadně zdůraznil, že má nové povlečení. Kdybych nečetla ty hodnocení, myslela bych, že je tentokrát blázen on. No a pak mi kromě nábytku a záchodu představil další součást bytu – dvě děti. Najednou mi to docvaklo, chlápek, dvě děti, sakra tady něco chybí. Maminka! Kolik maminek tu už asi bylo přede mnou? A tak jsem se na děti mile usmála, ale zároveň jim pohledem naznačila, že já ta maminka nebudu. I když mají doma stejnou lampu co já. Nejdřív mě napadlo, že budu všude pohazovat svoje oblečení nebo hlasitě chrápat, aby si uvědomily, že takovou maminku by stejně nechtěly, pak jsem si ale řekla, že tady prostě budu bydlet a budu se snažit, aby to bylo v pohodě.