bujabéza

Jak říká jeden z Čechů v budoucí knížce, člověk se občas musí zapojit do ,,divnejch pracovních kroužků.” Stalo se to i mně, a tak jsem se zas na chvíli vrátila do muzea Mucemu. Nebudete tomu věřit, ale povýšila jsem. Pořád nemám kancelář s výhledem na moře, ale zato si vydělám zhruba o tři (při nedělích čtyři) eura za den víc, který následující den roztáčím v Monoprix, Čechy nazývaném Monáči.

Vyšší kustodská pozice, kde už nepotřebujete jen oči na koukání do betonu, ale trochu i mozek, se ve Francii jmenuje kulturní mediátor čili prostředník mezi umělcem, dílem a veřejností. Najímají se na ni lidi, co rádi vnucujou svůj pohled na umění a svět druhým, k čemuž mám celkem ideální předpoklady. Ve zkratce to spočívá v tom, že když návštěvník stojí před uměleckým dílem, vyděšeně zírá, klepe se, brečí, nechápe, případně vykřikuje: Co to má znamenat?? Musíte mu nabídnout uspokojivou odpověď a interpretaci díla uzpůsobenou jeho úrovni. Na pravdivosti informací zas tak nezáleží. Musim říct, že bych podobnou pomoc sama často uvítala při návštěvách výstav současnýho umění.

Ani postup na druhou nejnižší pozici v muzejní hierarchii se ve Francii neobejde bez dlouhých schůzek a školení. Nejzábavnější zatím bylo na téma, co dělat, když zmizí obraz (zavřít dveře, aby neutekl). Mezi další užitečný rady řadím – nepůjčovat vysílačky návštěvníkům, aby do nich nevykřikovali, co je napadne (stává se). O něco míň zábavný jsou štosy papírů, co musíte nastudovat, až se vás lidi budou ptát, co je nahá pšenice, proč se Barbarossa jmenuje Barbarossa, když neměl červený vousy nebo proč na výstavě On danse medvídek panda tancuje pole dance.

Svoje poslání jsem nakonec našla na výstavě současných rumunských umělců Persona. Stačí, když promluvím, a návštěvníci si myslej, že jsem z Rumunska. A tak, když se ptaj: Který dílo je vaše? Hrdě ukážu na fotografie na úvodní stěně, kde jsem se umělecky zabalila do rumunského koberce, a řeknu: Tyhle! S podpisama zatím šetřim.

Výhoda celý týhle práce je, že si celej den povídáte s lidma – o umění, cestování, počasí, prostě o tématu, který by mohlo zabrat co nejvíc času a vám tak den co nejrychlejc utekl (zatím jsem nejdál došla do Afghánistánu, s vojákem, co likvidoval Taliban… jen pro představu šíře témat). Anebo třeba o výletech za uměním, který pořádá náhodná česká sympatická návštěva Zuzka s Tomášem a jejich agentura Ars Viva.

Takže kdybyste měli cestu do Mucemu, tak se stavte, za týden začíná výstava Jeana Dubuffeta… a taky vás kdyžtak můžu seznámit s rumunskejma umělcema, že jo!