bujabéza

Asi každý město má paralelní, na první pohled neviditelný světy, přesto mam dojem, že Marseille jich má přece jen o trochu víc. Paralelní svět hamámu, mojí ulice… to všechno je nakonec nic proti paralelnímu světu největšího pornokina v Provence se čtyřicetiletou tradicí, kina Hvězda, kde jsem včera, samozřejmě omylem, strávila část odpoledne.

Seběhlo se to jak jinak než nevinně. Kamarád Mathias, kterej nedávno začal pořádat historický prohlídky po Marseille (který mimochodem doporučuju) mi pomáhá s rešeršema k jednomu projektu. Pořád nevinně si prohlížíme různý knížky a stránky, když vtom narazíme na informaci, že v jednom ze sklepů pornokina Etoile se nacházej jediný zbytky hradeb z dob Ludvíka XIV. A že pokud slušně poprosíme pana majitele, možná nám je i ukáže. Znělo to tak strašně divně, že jsme okamžitě museli vyrazit.

Nejdřív k hradbám, abyste nezpochybňovali vědeckej záměr týdle akce. V polovině 17. století se Ludvík XIV. začal znepokojovat rebélií v Marseillle. Vyrazil s vojákama na jih a místo, aby požádal o klíče od města, výhružně kanónem prostřelil díru v hlavní bráně. Následně nařídil stavbu pevnosti Fort St. Jean (dnešní součást Mucem). Děla ale překvapivě nenamířil proti nepříteli na moře, ale proti obyvatelům Marseille, sympatický. V letech 1669 až 1694 pak rozšířil město asi třikrát a pro jistotu si ho opevnil hradbama. Kvůli výstavbě v 19. století se ale z hradeb nic nedochovalo, až na… na kousek kamene v pornokině Hvězda.

Hlavní silnice od nádraží, nenápadnej vchod vedle McDonaldu. U vchodu mrazák se zmrzlinou, fotokabinka a mikrovlnka (v tomhle pořadí). Recepce zakrytá květináči z 80. let a majitel. Scéna vystřižená jak z lacinýho pornofilmu.

• Dobrý den, my máme takovou netradiční prosbu…
• Povídejte, od toho jsme tady…
• Já sem průvodce a kamarádka novinářka a my bysme chtěli…
• Jasně, podívat se na hradby Ludvíka XIV., co?

Setře nás úsměvem. Podobnou záminku pro návštěvu sexshopu a kina nejspíš neslyší poprvý.

• Bohužel jsem tu sám, bez společníka, tak do sklepa teď nemůžeme. Ale když už jste tady… nechcete zajít do kina? Jsme největší kino v Provence, tři sály, jeden pro homosexuály a dva heterosexuální. Nedivte se, kdyby s váma chtěl někdo navázat kontakt…
• Takže tam jsou jen chlapi?
• Jo tááák, vy radši holky…
• No já spíš myslela…
• Nevadí, můžu vám půjčit lesbický dvdčko.
• Jakože aby mě tam někdo nevopruzoval…
• No ale od toho jste tady!
• Máte tu hodně lidí?
• Tak 100-150 denně, otevíráme v 9 ráno, zajdete na kávičku, na film…
• A co dáváte?
• V jedničce Plácnutí přes zadek, ve dvojce Backseat Boys, Jak babi podvedla dědu….

Myslim, že rozhodli Backseat boys nebo náhlý pomanutí mysli, ale najednou si to štrádujeme červenočernou chodbou do ohromnýho prostoru, kterej si jde z ulice jen těžko představit. A kterej má především s běžným světem na ulici ve čtvrtek odpoledne jen hodně málo společnýho.

Přestože jsem v Praze absolvovala pár filmů v rámci Festivalu otrlýho diváka, takhle věrohodnej kus jsem neviděla ani tam. Drama, dokument, příběh podle skutečné události, horor i komedie v jednom. Po chvíli sem si musela dát ruce před obličej a pozorovala deformovanej svět škvírou mezi prstama, kde se míhaly nahrbený stíny osamělejch postav kroužících ze sálu do sálu a hledajících ,,spřízněnou” duši. Když ji jeden z nich našel v nás se slovy, že jsme krásní, zavelela sem k odchodu.

• To jste to vzali hopem.

Šibalsky zamrká majitel.

• Kdybyste chtěli, máme členský kartičky, každá desátá návštěva je zdarma. Anebo přijďte na ty hradby… ale neni to moc velký… no asi takhle.

Zasměje se a ukáže na jeden z vystavených vibrátorů.

A tak dopadl král slunce v Marseille.