Knížka o Češích ve Francii začíná mít celkem grády. Kdo by to byl řekl, že narazim rovnou na ředitelku zeměkoule. Planetu řídí z úpatí Národního parku Cévennes – kraje neobydlenýho, kde víc než na lidi narazíte na střevíčník pantoflíček nebo koniklec velkokvětý. Cesta z růžovýho města proto vedla rovnou na venkov.
Autobus jezdí ve svátek snad dvakrát za den, proto bylo na místě ho neminout. Po výstupu na náměstí v městečku Ganges uprostřed kopců jsem po chvilce čekání znala půlku obyvatel. Když dorazila J., poseděly jsme na zmrzlině, zatímco jeden z mejch novejch kamarádů nám k tomu hrál na kytaru. Hejbala jsem se pomalu, abych prudkým pohybem nenarušila místní línou atmosféru. Kromě kytary byl slyšet jen další libej zvuk – nic. Absolutní klid. Rychle jsem tak pochopila, proč se na tomhle místě líbí nejenom J., ale i dalším Čechům, co se tu čas od času zastaví na kratší i delší dobu.
Z turistickejch zajímavostí město proslavil vynález blíže neurčenýho (mnou nerozpoznatelnýho) druhu motorky a především výroba hedvábnejch punčoch. Pobavilo mě, že až do 20. let 20. století je nosili jenom chlapi. Čekám, kdy se tahle móda zase vrátí. Od 40. let bohužel hedvábky začaly vytlačovat nylonky, a tak byl s výrobou konec.
Místo do továren tak nezbejvá než vyrazit do přírody (klidně v punčochách) a obdivovat okolní mlýny, louky, lesy, řeky, skály, no prostě všechno, co od přírody očekáváte. Nevaděj ani lidi, v tomhle kraji vypadaj tak nějak normálně, nenafoukaně, sympaticky.
Cévennes jsem okamžitě zařadila na seznam nejhezčích míst ve Francii, takže kdybyste někdy měli cestu (případně byste si potřebovali něco zařídit na zeměkouli), tak se tam zastavte! (PS: Na fotce vesnice La Roque)
bujabéza 