Nedělní odpoledne. Z protějšího okna vyhrává Pretty Woman. Pretty ženy, pretty muži i pretty mužoženy posedávaj na rozpálenejch židlích na kraji ulice a čekaj, až se u nich někdo zastaví na jednorázovou slast. Ne že by žižkovská Koněvka byla nudná, ale oproti Rue Curiol má ještě co dohánět. Vítejte v nejbláznivější ulici, co jsem kdy bydlela.
Poprvé v životě bydlim v ulici lásky. Poprvé v životě bydlim v divadle. Poprvé v životě pochybuju o velikosti svejch prsou. Prsa… asi nemam dostatečnou slovní zásobu na popsání těch obřích airbagů, na kterejch člověk přistane, jakmile vyjde ven. Je jich plná ulice, tečou z oken i z korzetů. V sukni nad kolena si připadám jako jeptiška. Kožený červený kraťásky na dlouhejch chlupatejch nohách, síťovaný punčocháče a boa je curiolskej normcore. Luxusní přístavní štětky za zenitem. Věkovej průměr 55 let. Pohlaví neurčité. Zkušenosti velké.
Naší ulici zná každej Marseillan. Děsim se vždycky, když mam udávat adresu. Třeba u doktora. – Původ? – Východní Evropa. – Bydliště ? – Rue Curiol. (dlouhá pauza) – Ehm, jak bych to… jak často střídáte partnery? – Pardon, ale já sem přišla kvůli bolení břicha. – Rozumím, ale používáte ochranu? – Promiňte, mě jenom trochu bolelo břicho. – Dobře, ale přede mnou nemusíte nic tajit, to doufám víte…
Ulice lásky je jednosměrka. Obrazně i doslova. Občas se vytvoří kolona. Z okýnka prvního auta čouhá špičatej zadek a nohy jak Naomi Campbelle. Řidiči nervózně troubí. Černoška se napřímí na botách na klínku, našpulí rudou pusu a vykřičenym hrubym hlasem setře netrpělivý řidiče: Trhněte si, my tady pracujem!
Pracuje se tu ale nenápadně. Za přistižení při prostituci už se rok platěj pokuty. Jedou proto internety a smsky. A dlouholetí klienti (o existenci permanentek zatim nevim, ověřuju). Díky tomu si ani nevšimnete, že do domu vešel pán a za chvíli na ulici osiřela jedna z židliček. Skrz mobil jsem se seznámila s Bridgitte – seschlou blondýnou, co nahazuje udičku u nás u vchodu. – Hej ty, mam něco s mobilem, pojď mi pomoct! Zrušila jsem jí T9, aby mohla v klidu odepsat klientovi a bylo po problému. – Ty seš ta s tim psem z třetího patra, co? Vyptávala se a mně došlo, že stejně jako my šmírujeme je, oni si taky dělaj svůj přehled.
Moje sousedky už znáte. Ale ne všechny… Sociální dno by nebylo dno, kdyby si to po něm neštrádovaly krysy. Pro některý návštěvy ještě větší zážitek než prostibabky. Třeba Pavla se od druhýho dne dožadovala Kuby, ať ji přes kritický místa nosí na zádech. Taková krysa si totiž dokáže naplánovat cestu fikaně, krysa hazardér si to načasuje schválně pět centimetrů před vašim krokem, krysa srab se třese na kraji chodníků a vy vůbec nedokážete odhadnout její další pohyb, krysa sociál se zase neobejde bez společnosti a klidně si to proti vám namíří v hloučku deseti kámošů. Tyhle okamžiky, zvlášť po setmění v opuštěný ulici celkem stojej za to. Horor Krysy chystám.
Myslela jsem, že mě po šlapkách a krysách už nic nepřekvapí. Ale v ulici lásky není dnů bez překvapení. A hada už jsi viděla? Zeptali se mě nedávno spolubydlící. Hada? Jakýho hada doprčic? Má pět metrů, je žlutobílej a má ho ten divnej týpek na zápraží svýho ilegálního baru tady vedle. Super, hady fakt nesnášim, takže jsem si rychle spočítala, že pět metrů stačí hadovi na to, aby se vyšplhal až k nám a zasyčel mi do okna. Na tejden jsem se zabednila v pokoji, pak jsem to vzdala.
Asi už ani nemusim řikat o těch dvou dětech, co se v protějšim okně každej večer synchronně kejvaj před televizí, nebo o tom, že z příjemnýho dvorečku za domem, kde hrával sympatickej kluk na kytaru, se vyklubala psychiatrická léčebna s kytarovou terapií. Nejspíš pro dlouholeté obyvatele ulice Curiol…
Možná mi nebudete věřit, ale v ulici lásky přes tohle všechno panuje víc než přátelská a vesnická atmosféra. Největší radost pak je, když jdete z práce a z okna nad polskou restaurací (počítá se taky do bizárů?) se na celou ulici rozlejhá píseň, kterou dobře znáte. Ne, neni to Pretty woman, ale Pretty Karel a jeho Láska bláznivá.
Takže hezkou neděli a lásku bláznivou všem 🙂
bujabéza 