Středa. Pro francouzské děti nejoblíbenější den v týdnu. Odpoledne totiž není škola. V jedné z nejchudších čtvrtí Francie, Belle de Mai v Marseille, je ale volný čas pro některé spíš za trest než za odměnu. S deseti příbuznými na třiceti metrech čtverečních se hraje těžko, a tak děti přesouvají své hřiště na ulici, kde se potloukáním snaží dožít večera. Největší francouzská skateboardingová asociace Board Spirit Marseille jim chce ukázat, že bavit se můžou i jinde a s dalšími dětmi.
Pracovní nástroj – skateboard. Místo – bývalá továrna na tabák, dnes kulturní centrum La Friche Belle de Mai. Středeční odpolední kurzy jsou nabité. Po skateparku, který na konci října oslavil sedm let, se prohání třicítka dětí od pěti do deseti let. ,,Máme kurzy pět dní v týdnu, od začátečníků v úterý po pokročilé v sobotu, celkem k nám chodí 260 dětí všech věkových kategorií,“ vysvětluje lektor Xavier. Středeční mírně pokročilí skejťáci už dokážou sjet z kopce, teď se naopak učí stoupat. „Jako by ses chtěl dotknout nebe!” Demonstruje Xavier a sám při ukázce spadne. Děti propuknou v smích. „Jasně, mají právo říct, že jsem to podělal, zároveň je učíme, že když to nepůjde kámošovi, nebudeš se mu posmívat, ale pomůžeš mu, aby se to brzo naučil jako ty.“
1, 2, 3 soleil – francouzská obdoba české hry Cukr káva limonáda. Akorát na skatu. 1, 2, 3… rozjíždí se miniskejťáci směrem ke zdi, kde odpočítává jeden z nich. Místo soleil vykřikne skateboard! Jakmile se otočí, všichni se musí okamžitě zastavit a nehýbat se. „Jsou tak zabraní do hry, že si vůbec neuvědomují, že se tak vlastně učí brzdit,“ říká Xavier.Na hřišti sice peníze roli nehrají, mimo něj ale ano. BSM by nemohla fungovat bez podpory státu a firem. Díky sponzoringu Nike SB a programu Honor Roll Skate Club může dětem půjčit veškeré vybavení od skateboardu po chrániče, díky státním příspěvkům zase děti ze čtvrti můžou chodit na kurzy zadarmo. „Každé čtvrté dítě je z Belle de Mai, ostatní jsou odjinud, ti platí normální kurzovné. Mezi sebou ale peníze neřeší, když spadneš, tak spadneš, a je jedno, odkud seš,“ říká jeden z otců asociace i skateparku fousáč Thomas Walks.
Se skupinou kamarádů se poprvé rozhodli použít skate jako sociální nástroj před třinácti lety. První kurzy pořádali hlavně na sídlištích v Quartiers Nords. Centrum aktivit se později přesunulo do patnáctitisícové Belle de Mai – bývalé dělnické čtvrti nedaleko centra Marseille, kterou do druhé poloviny 20. století živila zmíněná továrna na tabák i přístavní obchod. Po přesunutí výroby do industriální zóny mimo město, zůstaly opuštěné továrny a spousta nezaměstnaných. Potomci dělníků z Itálie, severní Afriky i Komor. Ceny bytů šly dolů, a do Belle de Mai se začali stěhovat lidé, kteří si bydlení jinde nemohli dovolit. Nízká kupní síla neláká obchodníky. Chybí síť obchodů i kulturních zařízení. Od zbytku města dělí čtvrť špatná dopravní obslužnost.
Jedním z mála „světlých“ míst se stala zmíněná La Friche Belle de Mai. Chátrající továrny se začátkem 90. let chopili umělci a začali budovat kulturní a sociální centrum. Ohromný komplex dnes zastřešuje šedesát sdružení, v nichž pracuje kolem čtyř set lidí. Divadlo, koncertní sál, nahrávací studia, rádio. Na střeše budovy se v létě konají večírky a filmové projekce.
V La Friche začínala BSM s jednou dřevěnou rampou. Věděli, že to ale není dost, a tak začali hledat inspiraci. Našli ji v Kodani. Projekt Charlotte Ammundsens Pladz otevřený v roce 2008. Skatepark jako místo, kde se děti a dospívající můžou bavit, a rodiče i senioři zatím vedle sedět na lavičce nebo v kavárně. Podobnou atmosféru se snažili přenést do Marseille.
Skate je podle Thomase ideální nástroj. Především proto, že nejde o sport, ale o kulturu. Klasický sport podle něj podobnou roli nikdy splnit nemůže, protože děti chodí na uzavřené sportoviště, kde se ženou za výkonem a pak jdou domů.
S kroužky skatu jsou spokojení i rodiče. „Nejvíc se mi na tom líbí, že to děti tak utahá, že jdou pak okamžitě spát,“ říká otec, který si přišel pro malého Maleka. Někteří navíc začali svým potokům závidět obratné triky, takže BSM nakonec musela otevřít kurzy i pro dospělé. „Problematickým čtvrtím u nás říkáme quartiers difficiles, to je ale nesmysl, jsou problematické, protože na ně všichni zapomněli, nikdo pro ně nic nedělá, jakmile začneš něco dělat, nic není těžký a není důvod, proč by to nemělo fungovat,“ usmívá se Thomas. „A dětem říkám jediný: pokud dokážeš stát na skatu, dokážeš stejně tak bejt instalatér, kosmonaut nebo třeba prezident!“
bujabéza 