Perpignan Press Photo

Perpiňan. Hezký slovo, který ve mně vždycky evokovalo něco srandovního. Z Marseille tam navíc jezdí příjemnej levnej Oui bus, a tak jsem si řekla, že se na tu srandu zajedu podívat. Navíc když se tam zrovna koná mezinárodní festival fotožurnalistiky Visa pour l´image.

Blízkost španělskejch hranic je znát hned po výstupu z autobusu. Francouzsko-katalánský dvojjazyčný nápisy, červeno-žlutej design, z oken zvuk španělskejch kytar (nekecám) a do centra se jde jak jinak než pasáží Salvádora Dalího (o místním nádraží mimochodem tvrdil, že je to střed světa).

20160910_135111

A všechno se zdá tak nějak katalánsky trhlý, třeba na hlavní třídě z nádraží je zhruba 200 značek jednosměrek.

20160910_140715

Nasávám tak katalánskou atmosféru a začnu si říkat, že tý červený a žlutý kolem mě je přece jen nějak moc. Vlajky, šály, trička. A za mnou bojovný krok. Otočím se na napružený pár v letech: Kam jdete? – Protestovat, nechceme být Okcitánie! – Cože? – My jsme Katalánci, co nám je do Okcitánie, je čas říct politikům, aby začali jednat. Křičeli na celou ulici a začali vysvětlovat, že v rámci loňskýho slučování regionů se z jejich Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrénées stal jeden z velkejch 13 novejch regionů Francie (původně jich bylo 22) – Occitanie s podtitulem Pyrénées Méditerranée, což se jim nelíbí. A chtěli by přinejmenším dodat Pays Catalan. Protestama aspoň plánujou zvrátit konečný posvěcení soudem, který má přijít 1. října.

20160910_141412

Těšila jsem se, že si trochu zaprotestuju za samostatný Katalánsko, ale nakonec jsem vzala zavděk i týhle menší demonstraci za změnu jména. Nálepky Oui au pays catalan a skáčková dechovka. Některý červenožluťáci už sice katalánsky neuměj, to spíš jejich rodiče a předci, ale tradice si vzít nenechají. Jsou sví a na svůj region patřičně hrdí. Nazítří navíc slaví svůj La Díada. 11. září, kdy si připomínají stejný den roku 1714, kdy španělská vojska dobyla Barcelonu.

20160910_142157

20160910_142041

20160910_141959

20160910_142205

Čekání na hostitelku využiju k prohlídce města, hlavně okolí kanálu a brány  Castillet.

20160910_152945

20160910_153141

20160910_154510

20160910_155640

Byt je trochu dál, v klidný univerzitní čtvti. Emma a její přítel jsou na airbnb nováčci, a tak vzdálenost do centra kompenzují neuvěřitelnou laskavostí. Večer mě dokonce dovezou autem přímo k branám festivalu Visa. Festival fotožurnalistiky se koná už po 28. a nedá se přehlídnout.

20160910_154342

Perpignanská press photo se vystavuje na několika místech, takže se člověk zároveň podívá i do krásnejch prostor. Jeden z klášterů připomínal i Czech press Klementinum.

20160910_191313

20160910_194053

20160910_194911

Fotky klasicky pressphotový, přesto silný a zajímavý. Nejvíc mě zaujala série Echapper a Daech. Stojí za ní fotograf Frédéric Lafargue, kterej zachytil únik před Islámským státem z neuvěřitelný blízkosti. Ale zpátky do Perpignanu.

20160910_193621

20160910_193552

20160910_193336

20160910_200635

20160910_202023

20160910_202159

Jak říkala Emma, na Perpignan se trochu zapomíná. Je tu vysoká nezaměstnanost, velký sociální rozdíly, cikánská čtvrť a nemálo přistěhovalců, což nahrává Front National. Zároveň tu ale maj klídek, dobrý víno a moře a hory na dosah. A odnedávna taky TGV do Barcelony. Perpignan proto na využití svýho potenciálu nejspíš ještě čeká. Já po prvním dni jednoznačně říkám, že týhle pays catalan zatím dávám velký OUI.

20160910_202355


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s