Pátek třináctýho v nou gou zóně

(napsáno pro Lógr) Pátek třináctýho, kampak já se vypravím? Kam jinam než do čtvrti, která nese smůlu už v názvu – Malpassé, část nechvalně proslulých Quartiers Nords. Do míst, kde by kulturu v našem evropským slova smyslu hledal málokdo. A přece! Organizace sdružující výstavní prostory ve městě Marseille Expos uspořádala netradiční ,,zájezd“.  Na několika příkladech chce ukázat, jak si může umění najít cestu k lidem, kteří mají sotva na jídlo a galerie jsou jim úplně ukradený.

Nasedáme do autobusu. Jedeme. A čekáme. Dlouho. Znova se potvrzuje, že jedním z problémů izolace severních čtvrtí je špatně řešená doprava. Malpassé, přes den celkem obyčejný, hnusný sídliště. Nicméně právě tady se v lednu odehrála zatím největší letošní drogová přestřelka se šesti vážně zraněnými. Zastavujeme před školou Lycée Antonin Arnaud. Po kom jiném pojmenovat školu v prokletý čtvrti než po prokletém básníkovi. Prodíráme se skupinou pokuřujících výrostků a procházíme do zadního traktu budovy – galerie Artothèque.

skola

Pečuje o ni skupina dobrovolníků, hlavně bývalých učitelů v důchodu. Pořádají tři výstavy ročně a navíc se snaží umělce zvát na debaty se studenty. Umělec je pro děti, co v životě neopustily distrikt, něco jako mimozemšťan.

Pech na denním pořádku dokazuje i případ aktuálně vystavujícího mimozemšťana. Malíř Ceccarelli slíbil svému umírajícímu kamarádovi, že se mu postará o psa. A co čert nechtěl, hned druhý den psa přejel vlak. Od tý doby Ceccarelli maluje jenom psy.

psi

Artothèque je propojená se školní knihovnou. Dveře jsou otevřené školákům i veřejnosti. Aby se ale umění dostalo i k těm, kteří povinný četbě moc neholdují, umělecká díla děti zahlédnou, i když obrátí oči v sloup nad blafem ve školní jídelně. Po obrazech ale kupodivu nestékají rozplizlá rajčata ani vajíčka, současná výstava se nejspíš líbí…

jidelna

Příští zastávka – betonová kostka uprostřed ničeho. Jasně, takovýto ,,současný“ umění. Ale kdeže. Bylo tu, není tu. A zbyla jen tahle kostka. Výklad tentokrát není moc slyšet. Všude kolem bagry a jeřáby. V severních čtvrtích se přece jen něco děje. Město začalo rozbíjet ghetta tím, že vyklízí a srovnává se zemí největší věžáky, drogovou pavučinu se snaží zpřetrhat stavbou nových silnic. Podle některých první pořádný krok, podle kritiků jen způsob, jak přihrát zakázky stavebním firmám.

stavba

Ale zpátky k umění. Náš plácek s kostkou se v osmdesátých letech snažil oživit místní sochař Richard Baquié. Ze železa vytvořil konstrukci slova Aventure. Dobrodružství. I nedaleká křižovatka je přece takový každodenní malý dobrodružství. Instalace ale představovala dobrodružství hlavně pro rodiče, jejichž děti si z kolosu udělaly dobrou prolejzku. Baquié taky o kousek dál pohřbil do země BMW. Nejprozaičtější výklad zní zhruba tak, že luxusní symboly jsou vám tady k ničemu. A jak se postupem času zapomnělo na severní čtvrti, zapomnělo se i na tato díla. Chátrala a rozkradla se. Kultovní auto pod zemí údajně zůstalo. A všichni už se nemůžou dočkat, jestli se při probíhajících stavebních pracích najdou jeho ostatky.

kostka

aventure

Přesunujeme se ještě víc na sever – tentokrát k průmyslovější oblasti podél moře. Spousta kontejnerů a uprostřed výtah do nikam.

kontejnery1

vytahnikam

kontejnery4

Nahoře zrovna probíhá brunch na terase, na který se s radostí připojíme. Sídliště máme za sebou, z jedný strany moře, z druhý na skály. Idylka, řeklo by se. Až na to, že většina spolusedících nemá práci a nemůže ji sehnat. Protože jsou postižení, po pracovním úrazu nebo prostě nevěděj, jak na to. Pomoct jim má právě centrum pro začlenění Richebois. A taky umělci, kteří sem pravidelně jezdí na rezidenční pobyty. Každý dostane jeden kontejner, který může naplnit, jak uzná za vhodný. Třeba odpadkama po brunchi. Kreativní umělci ale našli lepší využití, v rámci tvůrčích ateliérů s klienty pořídili obrazy, fotky i krátký film. Co dílo, to osobnost, která se možná ještě donedávna za osobnost sama nepovažovala. A navíc je z toho pěkná výstava.

kontejnery2

kontejnery3

kontejnery5

Sídliště Castellane – konečná našeho výletu i několika marseillských osudů. Průvodkyně nám doporučuje, ať schováme foťáky a snažíme se v třicetihlavym davu chovat nenápadně. Míříme do sousedství redakce Baguette Magique. Sociální centrum Castellane, které se dočasně proměnilo v galerii. Děti docházející do centra si měly za pomocí pracovníků vybrat obraz a popsat, co pro ně představuje. Když třináctiletý Said čte lámanou francouzštinou popisek svýho obrazu, má většina účastníků zájezdu na krajíčku. Tenhle obraz jsem si vybral, protože je na něm pláž, a tam zapomínám na všechny problémy. A takhle vidím lásku, kterou bych chtěl jednou mít a kterou bych vzal na motorce na cestu kolem světa…

soccentrum1

soccentrum2

Na snění a zapomnění v tvrdé realitě Quartiers Nords moc času není, díky několika iniciativám se ale i v Malpassé může občas pár věcí Bien passé. A to i v pátek třináctýho.

quartiers_celek


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s