Anička to celkem obstojně tajila, ale ukázalo se, že nepřijela ani tak kvůli mně jako kvůli Monte Cristově provařený pevnosti If. Dokonce se přiznala, že už kvůli tomu jednou v Marseille byla, ale bohužel bylo na lodi vyprodáno nebo co. Vlastně mi bylo hned podezřelý, že tak suverénně hází slovíčkama jako pain au chocolat nebo dáme si klementýnky. If jsem si taky šetřila až na nějakou návštěvu, a tak se mi tenhle plán docela hodil do krámu. Poctivě jsme si našly spoj a vyrazily. V přístavu bylo nezvykle prázdno. Stejně tak v budce na If. Nejezdíme. Mistrál.
Aničce v tu chvíli zmrznul (doslova) úsměv na rtech. Ještě předtim se smála, jak tady místo vítr řikáme mastňácky mistrál, ale brzo pochopila, o co jde. Mistrál je místní bůh, všemocná síla, kterou se dá vysvětlit v podstatě jakejkoliv jev. V pátek jsme třeba byly s Malem a jeho kamarádama v jednom baru a venku všude kolem lítaly židle. Místo toho, aby je šel někdo uklidit, tak všichni jen pokrčili ramenama a řekli: Mistrál.
S větrama to tu prostě není jen tak. Snažila jsem se Aničku pobavit veselejma fotkama v zrcadle.
místní famfárou
i tradičníma trhama s figurkama do Betléma (tzv. santons, prej je to vyloženě místní provensálský). Nezabralo nic.
Světe div se, ale nakonec ji rozveselil, kdo jinej než mistrál. Přikládám pár fotek ze série ,,mistrál hairstyles.“
Bylo sice krásně jasno, ale v tom studenym větru se fakt nedalo dělat vůbec nic. Marná krása Maxovejch přístávků, brzo jsme si musely sednout do tepla na kafe. Mistrál, chápete.
Původně jsem chtěla vzít Aničku do Ega, kde prodávaj zmrzlinu na váhu, ale zmrzlina se do toho počasí tak nějak nehodila, tak jsme šly místo do Ega aspoň do Egoisty. A bylo to právě tam, kde jsme se staly matkama. Jakože ne kvůli Nashovi, jak by si nedejbože někdo mohl pomyslet, ale duchovníma matkama ještě neexistujících dobrovolných průvodců Greeters v Praze. Tou dobou jsme ještě nevěděly, že už nám tenhle super nápad vyfoukla nějaká Milena. Tomu řikám pořádnej mistrál.
Pak jsme udělaly ještě takovou srandu, jakože Anička nestihne letadlo. Takhle pozdě prej na letišti ještě nikdy nebyla. Ale otrkaná pobytem v marseillskym provozu nakonec udělala nějakej chvat, že si za jízdy vytáhla kufr ze zavazadlovýho prostoru shuttle busu a všecko stihla. A tak Aničku odfouk mistrál i s letadlem:(
No a teda bůhví jestli taky neodfoukl Nashe, protože už teď můžu prozradit, že jak jsme se s nim rychle seznámily, tak naše intenzivní přátelství taky nejspíš rychle skončilo. Prostě v sobotu už jsme se s nim neviděly. Ale to pořád nic nemění na tom, že ta historka o tom, jak jsme se s nim seznámily, je celkem hustá:)
A teda musim uznat, že jet dvakrát do Marseille kvůli pevnosti If a dvakrát nevidět pevnost If, to je pěknej pech. Na to snad můžu jen pokrčit ramenama a říct: Mistrál.
bujabéza 